Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Černá obloha

Výběr: StvN, a2a2a
12. 01. 2008
26
23
4395
Autor
Nicollette

 

někdo seděl na kraji

a čekal

byla tam tma

 

*

 

  „Něco se stalo,“ řekla jsem a zaposlouchala se do větru. Kdesi daleko padala jablka. Černá obloha si opřela nohy o kolo a z horní kapsy u bundy vytáhla cigaretu.

  „Začala sem cvičit pět tibeťanů,“ vydechla kouř, „každej den si lehám pod pyramidu a dýchám.“ Znala jsem čtverec na stropě jejího pokoje.

  „Zdají se mi teď takový sny,“ pokračovala, „vidim barvu a pak jinou a potom zase a zdají se mi ty barvy, sem v nich a dýchám.“ Studený vítr nám zhasínal sirky a rozvlnil rybník, na jehož hladině se odrážela kostelní věž. Bylo to jak z pohlednice. Když mi byly čtyři na jednu takovou mě vyfotili uplně docela nahatou.

  „Slyšíš to?“ zeptala jsem se. Černá natahovala uši, ale nic nezaslechla.

Po pár cigaretách jsme vstaly a šly směrem k nádraží. Nedaleko byla pila. Vůně řezanýho dřeva se smísila s tuzemským rumem. Nad plánským nádražím se vždycky k večeru protínalo fialový a oranžový nebe. Vysílačky ajznboňáků. Květináče s muškáty na parapetech. Večerní chlad padal na vagóny s uhlím. Krása plánskýho nádraží mě vždycky přibrzdila a nechala mi ujet všechny večerní vlaky. Tady nebyl králem výpravčí, ale bezdomovec Lojza, kterej chodil do nádražky se zmuchlanou tisícovkou a zval mě na medovinu. Nikdo z nás nebyl tak bohatý jako on. Někdy jsme tu s Oblohou jen tak postávaly, v ruce plastový kelímky s horkou čokoládou. Vždycky někdo přišel.

  „Měj se a medituj dál. Budeš nesmrtelná,“ loučila jsem se s ní. Obě jsme vycítily, že je to loučení na delší dobu. Čekala, až vlak odjede. Dvacet minut mi do hlavy hučel zvuk motoráku. Špinavá a usoužená příroda za oknem mě přepla do stavu mezi bdělostí a spánkem. Přišel ke mně zvláštní tupý zvuk, jako by někdo potichu ťukal na dveře. Polosen. Byla jsem v Maďarsku, ve městě začouzeném od továrních komínů. Vešla jsem do jedné z rozlehlých budov a spatřila prostornou prázdnou halu s lesklým linoleem a vysokými okny. Ten muž už tam na mě čekal. Říkal, že si musíme zatančit, jednou rukou mě chytil kolem pasu, v druhé držel moji dlaň. Měla jsem podpatky a bylo to nádherné, nikdy jsem netančila s mužem, který by nosil cylindr a rukavice a uměl mě tak vést. Musím zemřít, řekl, musím zemřít a ty dostaneš moji sílu. Držel mě tak pevně, že jsem ani nezaškobrtla. Tančili jsme v místě, kam dopadalo světlo a on sklonil hlavu k zemi, podívej, už to začíná. Jeho nohy začaly černat, jak tam tančil po tom lesklém linoleu, tak mu černala chodidla, stehna i kolena, směrem nahoru k pasu. Vypadalo to, jako by ho někdo překreslil černým uhlem. Zavřela jsem oči a poslouchala, jak mu černá břicho. Pak se o mě opřel celou vahou a z jeho srdce proudila energie, jež se drala do mého hrudníku, prolézala žebry a  chtěla se nacpat do mého srdce. Zvláštně to bolelo a když vše přestalo, necítila jsem se o nic silnější.

Průvodčí do mě drcla a ukázala ven na tabuli. Zase jsem jela na černo.

 

*

 

Když mi Černá obloha o tom nápadu řekla poprvé, docela se mi to líbilo. Napakovaly jsme se a vyrazily jak nejdřív to šlo.

Méně se mi to začalo líbit v okamžiku, kdy byly rozkopaný celý Lnáře a my je musely přejít celý pěšky. Šlapaly jsme asi dva kilometry do celkem slušnýho kopce s bagáží, v příšerným vedru a prášilo na nás z rozkopaný silnice. Ještě míň se mi líbil Ukrajinec, kterej měl nastavenou klimatizaci na patnáct stupňů a když jsem vystoupila v Budějicích z auta, málem mě to položilo, protože teplota venku byla kolem třicetidvou. Jak jsme se blížily, byla Obloha nervóznější víc a víc. Neviděla svýho Tuláka dva roky, posílal jí pohlednice z různých koutů světa, dokonce i z nějakýho srazu tuláků na Sicílii nebo z Belgie, kde bydlel u jakéhosi přítele herce. Našly jsme ho sedět v parku, vožužlával poslední cigaretu a křičel na pěkný ženský. Řekla jsem si do prdele tak tohle se mi nelíbí vůbec a šli jsme. Vzal nás do takovýho malýho brlohu, kde seděli starší bezdomovci a pár jejich psů. Něktří leželi na  zemi a byli zabalený do hadrů, zbytek pil. Stařena vypadala jako Sybilla a její syn umazanej čert s flaškou vodky. Pokračovali jsme nahoru k nádraží, cestou se k nám přidal Kiky. Nabídl nám, že si bágly můžem nechat u něj, ale poté, co nás Tulák varoval, že smaží, jsme ho s díky odmítly. Kiky byl navíc prostitut a pěknej kluk k tomu, líbil se mi.

 „Černá, já tě střelim do hlavy,“ zavrčela jsem. Vůbec se mi ten její Tulák nelíbil. Nenechal nás říct ani slovo a měl strašně blbý vtipy. Na nádraží to bylo vůbec nejhorší. Nic jsem tu neslyšela a když neslyším, tak je to zlý. Žena s vypadanými vlasy, která nás obsluhovala, zřejmě patřila k partě chlapíků, kterým nás později chtěl Tulák prodat jako děvky. Prý to tak nemyslel. Černá obloha ani já jsme moc nepily, chlápci byli divocí a tak bylo třeba zůstat ve střehu. Všichni mleli přes sebe a nejvíc řval Tulák.

 „Tebe vidím jako seschlou jabloň s černými jablky,“ řekl jeden z nich Černé. Myslím, že to opravdu viděl, jeho oči byly hodně bystré a Černá se urazila. „A tebe,“ pokračoval, „jako velkou točící se hlavu uprostřed louky.“ Pak se mě zeptal, jestli bych s nim nešla šukat, tak jsem si vzala svý věci a šla si ustlat pod nádražní střechu na lavičku. Výpravčí byl moc hodnej, ani jednou nás nevyhodil. Černá obloha a Tulák přišli taky. Povídali si a pili kafe z automatu. Byla nádherná noc a nikdy se mi na žádný lavičce nespalo tak skvěle jako teď. Kolem třetí se strhla neskutečná bouře. Pršelo mi na hlavu, jako by mne křtila. Lámala větve a strašně hřmělo. Černá s Tulákem spali na jedný lavičce a vždycky, když zahřmělo tak Tulák strašně zařval. Rány byly tak šílený, jako kdyby mi někdo u ucha tloukl palicí do plechovýho sudu. A tak hřmělo a Tulák řval, výpravčí svítil a zpod dvěří byla cítit káva. A už bylo dobře, bylo dobře, protože jsem slyšela stékat vodu a vrzat dveře od záchodu.

Když nás medvědi napadli, řvala jsem, ať se nikdo nehýbe. Sama jsem stála jak kamenný sloup u stromu a dívala se na ně. Byli tak krásní a velcí. Houpali se ze strany na stranu a prohlíželi nehybná těla mých přátel. Jejich tváře ve mně vzbuzovaly důvěru a tak jsem promluvila. Otočili se po mém hlase a odvedli mě ke královně. Stála na úzké cestě a když mě viděla, rozeběhla se směrem k nám. Byla obrovská, její kožich se za běhu vlnil a tlapy zanechávaly v zemi hluboké stopy. Zastavila se přede mnou a postavila se na zadní. Měla jsem příšernej strach, ale ona řekla, že mám sílu a musim se naučit ji používat. Chytla mě za vlasy a ponořila do studené vody. Vzpouzela jsem se, ale silná tlapa medvědice se ani nehla. U srdce jsem cítila zvláštní tlak.

Tulák se lekl a zařval. Probudilo mě to, tak jsem mu vynadala. Za všechno. Když jsem se pak vzbudila podruhé, bylo už světlo a mě pozorovali nějací turisté. Černá obloha stála u automatu s kávou a kouřila.

 „Musím domů, tohle nejde,“ řekla jsem jí. Neprotestovala. O chvilku později přijel motorák, nastoupila jsem do něj i s turisty. Černá s Tulákem čekali až vlak odjede. Začali jsme se pomalu rozjíždět, Černá mi zamávala a pak oba zmizeli za rohem nádražní budovy.    


23 názorů

lenkak
12. 02. 2011
Dát tip
Jo! Připomněla jsi mi tou svobodnou volností starý časy! Skvěle se čteš, není věta, co by mě nebavila a jen hltám a hltám.

Lakrov
09. 06. 2008
Dát tip
> ...mongolský vlk jsem já, ale měla sem za to, že už to ví každý... Stavuji se tady jen když zrovna nepíšu a pomluvy ani osobní údaje či kontakty moc nesháním. Na začatku čtení -- asi hned když mi došlo, že Černá obloha je jméno holky -- mě napadlo: Mongolský Vlk! Protože její hlavní postava v takové 'pentalogii' (nebo dokonce heptalogii :-) ?) měla taky tak zvláštně tvořené jméno. Ještě jednodušší, jmenovala se Červená... :-) ale to Ty asi víš. Se jmény postav jsou potíže. Ale se jmény autorů? Když se podepíšeš Nicollette, tak jsi teď Nicollette. Na zuby Ti koukat nebudu.

Nicollette
09. 06. 2008
Dát tip
mongolský vlk jsem já, ale měla sem za to, že už to ví každý, poněvadž sem jednu dobu měla na svý stránce na něj odkaz... tákže, aspoň vidim, že styl se nezapře :)) někdy je člověk drsnej, někdy trouba, někdy šprýmař.. mám ráda všechno z toho a tobě děkuju za zastavení a upřímnou kritiku :)

Lakrov
09. 06. 2008
Dát tip
Takový 'drsný dívči styl' z toho na mě dýchnul. A taky zachycení síly okamžiku (nebo několika okamžiků). Neurazíš se, když napíšu 'fotky z prázdnin' (protože ne každé prázdniny musí vypadat jako dovolená z barevného catalogu). Místy to (na mě) bylo až přiliš poetické nebo neuchopitelné ('...poslouchala, jak mu černá břicho...') Čtení tohohle textu vyžaduje dost soustředění. Druhá část (ta za druhou hvězdičkou) vyžaduje šoustřední jěště víc. Je to jiný typ povídek, než jaké obvykle čtu (a než píšu). Jenže mi připadá, že si na nic nehraješ. že se o nic nepokoušíš stylem 'načtu pravidla pak se dílo MUSí povést ptotože tak se to musí'. Tvůj text působí tak přirozeně, prostě to z tebe vypadlo jako... Připomělas mi tím pár povídek, které se tu objevily tak před dvěma roky. Mongolský Vlk si řikala ta, co je napsala(?) a pak taky FLO(?) -- to už je tak pět let -- Taky takové drsňačky, ale teď se bavíme o tobě, tak co se mám co zmiňovat o někom jiném, že :-) Je to pro mě takové 'ze druhého břehu', ale líbí se mi to. Tip a několik avíz.

Nicollette
10. 04. 2008
Dát tip
pošli si avízo klidně :o)

Lakrov
10. 04. 2008
Dát tip
Musim ted cist neco jineho. Poslu si avizo, at na Tebe nezaponeu. muzu?

Nicollette
18. 03. 2008
Dát tip
Máš pravdu. Asi mi připadalo blbý to nechat tak krátký.

katugiro
20. 02. 2008
Dát tip
První část je o mnoho lepší než druhá, a její první polovina znovu o mnoho lepší než druhá: celou povídku kvalitativně vůbec táhne především odstavec "Po pár cigaretách ~ někdo přišel.", ten by si výběr zasloužil. Sen je potom už o něco vratší, ale pořád dobrý. * Druhá část je už jen nijaké vyprávění, rychlé zápisky, a sen výlet mimo. Zbytečné.

Markel
23. 01. 2008
Dát tip
Líbilo, já si to, co píšeš, pěkně představuju a to je pro mne důležité, páčko a T

Danny
18. 01. 2008
Dát tip
díky za pěknej zážitek při čtení *

Tragicus
13. 01. 2008
Dát tip
Hezke. Dobre napsane. A obsah je takovy, obrazotvorny.. Tedy casti. "kolem tricetidvou", to je docela legracni. :]

Nicollette
13. 01. 2008
Dát tip
a2a2a, tvá přísnost je na místě :)) ten první odstavec byl napsán před více jak rokem a zbytek včera. Moc ti dík, takhle pěknou kritikou mě ještě nikdo nepotešil :) Vaude, ty Vaude, kdyby vzal kdokoliv do ruky klávesnici, tak dá dohromady lepší povídku než já. Mam spíš štěstí, že se nikomu moc nechce psát :) díky ti taky a zdravím *

Vaud
13. 01. 2008
Dát tip
very vyborny jsi zajimava a vycnivas

a2a2a
12. 01. 2008
Dát tip
Nikolko, poprvé za nové redakce zde čtu povídku, která je povídkou se vším všudy a plně si zaslouží výběr. Je napsána s jistotou, zajímavě, o tvém oprávněném sebevědomí svědčí, jak jsi se zhostila přechodů do snů a ze snů, s jakou samozřejmostí jsi se pohybovala uvnitř těchto snů a přitom jsem se jako čtenář plynule orientoval a neměl pocit nějakých násilných, cizorodých vsuvek. Mám-li být přece jen přísný, zdá se mi, že první polovina je napsána ještě o nco lépe než druhá, má přirozenou dynamiku, která v té druhé polovině jen na chvíli dostává prudší spád, ale dost možná jde jen o první dojem. Kladem je také, že jsi do textu začlenila řadu drobných a živých postřehů a všem jsi dala jen takovou váhu, aby nepřevyšovaly ty další či předešlé. Velmi chválím.

pozorovatel
12. 01. 2008
Dát tip
heh, to je ale moře chyb!

StvN
12. 01. 2008
Dát tip
Dobrý. Pěkně napsaný, poetický, čitelný, homogenní, zajímavý, chladně romantický (velké plus). Jen od tebe znám trochu ženštější texty, tohle mi připadá méně ženské a to je mi trochu líto. Chybky: v příšerným vědru a prášilo na nás z rozkopaný silnice nikdy se mi na žádný lavičce nespalo tak svěle jako teď

Nicollette
12. 01. 2008
Dát tip
no kurnik žádnou hrubku? tak to je síla

pozorovatel
12. 01. 2008
Dát tip
trochu mám pocit, že se držíš až moc velkých motivů, i když sen se povedl, to jo *místy i víc a taky jsem nenašel žádnou hrubku :(

Mačer
12. 01. 2008
Dát tip
Jo

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru