Slepota

Slepota

Koukáš se z okna a vidíš jen sebe
Tvé oko jak střep noří se do tmy
když ulici pokrylo sto bílých koní

Stojíc u krbu jen myšlenka zebe
Na to jak krystaly padají z nebe 
                            za okny
Hudba hraje a večeře voní,
Jako loni…

po myšlence zem se slehne
Pouliční lampa vydechla v tichu
Ale její paprsky jen stěží  zahřejí

Daleké sténání k uchu nedolehne
Když je hluché od smíchu
A oko nechce vidět postavu, jež v závěji
ztratila naději…

Svět je šťastný, krásný, nic ti nechybí
A nic tě nebolí. A bezpochyby cítíš lásku
okolí - i s rodinou
Provázek drží nad hladinou
Svět je fajn…

Ráno se cítíš spokojeně, dáš pusu ženě
A hned zas do postele zpátky
Jen našli umrzlého bezdomovce před tvými vrátky
Kterého jsi nechal odejít od dveří
Snad už nechtěl dále žít
                       - Lidé v to uvěří