Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Romantik

25. 02. 1999
0
0
1474
Autor
Lukáš

       ********       Céčko mi otevřelo       dveře do podvědomí.        Kdo dnes kurva není romantik? Tak třeba stará Vejmělková šoustala včera našeho hafana. Jeden by se z toho zeblil. A nebo pan Alois, soused od naproti. Romantik jak když ho vystřihnou ze slabikáře. Kolik ten toho zažil. Hlavu v oblacích a nohy ve sračkách. Neviděl jsem ho od té doby, co mu zahnula manželka. Taková blonďatá píča. No co, vybarvila se, ale kozy měla, to se musí uznat. Kam se na ní hrabe Dolly s Ciccolinou.        Včera večer to bylo jiný. Alespoň jeden den naprosto čistej. Tráva se nepočítá. Kam bysme to jinak dotáhly. Stát feťáku. Všichni si potáhli. Není nikoho, kdo by nezkusil. Lačnící novorozenci v porodnicích. Parchanti ve výchovnejch ústavech. Dětičky bohatejch rodičů v elitních školách. Homouši a lesby ve věznicích. Prostitutky v domovech důchodců.        Kněz klekající před madonu zatíná ruce v pěst. Ani se nehne děvka. Kolikrát na ni jako novic myslel. Kolikrát snil, že je duchem svatým. Ten jediný měl na ní právo. Před Josefem, před světem. Proč jen ji neukamenovali? Načatá Bohem? Žvásty!        Beru schody po třech. Fyzičku mám nadranc. S postupem let odešla jako všechny ženský. Kolik jich jen bylo? Marta, Petra, Ivana, Jana, Naďa, Michala. Samota a zkurvený zdraví. Víc mi nezbylo. První patro. Vejtah nejezdí. Kolik pater ještě zbejvá?        Nečekaný setkání. Naposled jsme se viděli před patnácti lety. Líbila se mi. Atletická postava. Ostře řezanej obličej, zelené oči, tmavé krátce střižené vlasy. Pevné poprsí. Žádnej silikon. Kam ten svět spěje? Párkrát jsme se milovali. Chtěl jsem ji na věky. Nic není napořád. Kdy jsem to pochopil? Dost pozdě. Nic se nevrací. Řečiště vyschlo. Poušť se rozšířila. Pozřela oázu mládí. Zatracenej Einstein. Zatracená relativita.        Sperma zas nedošlo svýho cíle. Mrhání životem. Nadržený vajíčko samice netrpělivě očekává svýho prince. Jen jeden z miliardy to může dokázat. Prorazit úmyslně stavěné gumové zdi člověkem dvacátého století. Skoncujte s antikoncepcí, řve jejich král, papež. Nikdo ho neslyší.        Televizi nezapínám. Rád pozoruji setmělou obrazovku. Žádný násilí, pokleslej sex, trapný vtipy, stupidní herci. Medituji. Otvírám se astrálním světům a svíjím v extázi když dosáhnu nirvány. Žádný chemikálie. Bohémská radost ze života. Věčně bez peněz. Mám hlad. Úděl géniů. Smrt. Vysvobození.        Řikaj, že málo spím. Čtyři hodiny deně. Zkouším to stáhnout na dvě. Takovejch nápadů co se mi honí hlavou. Škoda je utopit. Připlížej se jak bílý myšky v deliriu a sotva si je člověk uvědomí, tak jsou v tahu. Stává se mi to často.        Problémy se musej řešit a to dítě bylo nežádoucí. Zasranej plod v ženským těle. Černá můra ve snech. Mlčela. Do pátýho měsíce to na ní nebylo poznat. Interrupce v šestým je dost riziková, ale s pomocí boží se to dá prej zmáknout. Vykrvácela opuštěna všemi na řeznickým stole. Proč se toho nechtěl ujmout žádný doktor?        Budoucnost je nejistá a tak se opájím přítomností. Minulost přehlížím. Z čeho se učit, když né z teď? Tančím a miluju. Naše zpocená a nahá těla se zaklesla do sebe. Věčnost se smrskla v jediný procítěný polibek. Čas se zastavil. Budhističtí mniši prchaj z thajskejch klášterů. Tibeťani zmateně slézaj z vrcholků do údolí a madona svůdně pomrkává na klečícího kněze.        Pohřby nesnáším. Mrtvoly bych anonymně pálil a jejich popela užíval při hnojení. Nač tolik falše, když zem pohlcuje rakev. Všichni stejně vědí, co byl zač.        Přemýšlím nad knihou plnou čísel. Šedesátdevítka je život. Osmička smrt. Nic neleží vně. Vše je uvnitř. Magické cifry. Jen jim porozumět. Zdráham se nad vším vynášet jakýkoliv soud. Dost se jich už přede mnou spálilo. Abstraktní představy se kupí jedna za druhou. Pozemský ráj zaniká stvořením člověka. Bůh dal člověku tělo. Satan mozek.        Nemám rád pozdní příchody. Narušují rituál lásky. Nahá žena ležící na oltáři ztratí koncentraci. Kouzlo okamžiku pomine a erotický náboj se vytratí. Vše má svůj čas. I příchod. Omluva ještě nic nenapravila. Statisíce židů zařvalo v plynu. Vůdce se zastřelil.        Masturbovat jsem začal s odchodem Evy. Bez nejmenšího slova jsme se rozešli. Prásk! Slyším to ještě dnes. Stejně jsem ji neměl rád. Moc pila a hubu nezavřela ani v neděli. Každej večer jsme se kvůli tomu hádali. Těch nadávek co znala. Kde k nim proboha přišla? Z postele nevylezla, jak byl rok dlouhej.        Maličkosti mě dovádějí k nepříčetnosti. Zaokrouhluj, říkám všude. Ber to, jak to leží a vypadni. Proč bysme si měli pořád mazat med kolem huby. Ženich se neoholil a nevěsta nebyla pana. O nevinost přišla s nevlastním otcem vlastní matky. Nepostavil se mu a tak ji to udělal násadou od krumpáče. Nic většího po ruce neměl.        Karla jsem neznal. Slyšel jsem, že je to bourák, ale moc jsem tomu nevěřil. Pro takový věci mám neobvyklý cit. Dar shůry. Znáte to. Tři ošklivý baby u kolíbky Co vám přiřknou, to je svatý. Žádný odvolání na nejvyšších místech. Maximálně tak desetivteřinová soulož v průchodu plným lidí. Dnes jsou kurvy s aidsem levnější. Málo platný, zdraví je zdraví. Falešnej polibek na prdýlku a spát.        Paraziti! Živím je tak trochu proti své vůly. Nalezli mi do střev a né se jich zbavit. Doktor řiká, že je to normální. Něco podobnýho má v očích. Nosí černý brýle. Asi to musí bejt dost hnusnej pohled. Manželka se s ním rozvádí a děti kradou v obchoďáku pornografický časopisy. Nechybělo moc a detektiv v černým baloňáku je sejmul. Mladiství nesmějí krást. Zastřelit a vyvrhnout. Bez soudu.        Vlastní smysly neposlouchám. Řídím se pouličními světly. Žádná zodpovědnost. Jdu stále rovně. Lokty rozrážím davy lidí. Padají k zemi. Pět let potctivýho tréninku a nic mě nezastaví. Do cesty se mi staví vyžilá kurva. Nemá to lehký holka. Narazila. Padá k zemi. Stěží už někoho kdy vzruší.        S Ivou jsem si vždycky dobře rozuměl, ale jim to nedocházelo. Snažili se nás od sebe všemi způsoby odtrhnout. Nic nepomáhalo. Dál jsme si hráli na doktora. Dělala ááááá a ja se ji koukal do krku. Jednou mi ukázala kačenku. Šli jsme k vodě a pustili ji. Nádherně se na vodě kolíbala. Od té doby jsem ji neviděl.        Nepoučen jsem vypadl do sychravý noci. Samí divný týpci. Dvouhlavej chlápek. Osmiruká ženská. Třínohý dítě. Stařec na kolečkovým křesle. Bezzubá babice. Muž s bouchačkou v držce. Slepec bez penisu. Pupek z dementa. Vylízancův jazyk. A zvratky. Všude jich bylo mraky. Peklo napadlo mě. Anarchie. Věčný vtělení. Bytostná únava...........
Print
27. 02. 1999
Dát tip
Mrhání životem? Mrdání životem... No, proč ne!:-)

PS
27. 02. 1999
Dát tip
Ty jeden optimisto!!!
(nejvíc ale ruší ty pravopisné chyby... :o((()

djPes
25. 02. 1999
Dát tip
Všude zvratky. Milenci provozují analní soulož. Sperma smíchané z výkaly. A zvratky. Roztahuje ji přirození a svítí si do něho sirkou. Doktor z města. Vlastně proč ne...

Print
25. 02. 1999
Dát tip
A proč jo???

snoopy
25. 02. 1999
Dát tip
entropie

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru