Sen o snu

Vešla jsem do podsvětí ---
v několika řadách  židle z dubového dřeva
přibité těly zemdlených starců...
a tuch představou, nebe v příškvarcích roztavené mědi
                                   paprsčitá vůle rozbíhající se
po  poduškách z bleděmodrého froté

V jednom ze starců jsem poznala
                                                svého děda:
„Každý den má tři sta let a každý z nich krvácím“

Vnořila jsem ruku do jeho hrdla 
                        syknutím bezesna
nadřazena touhou, obdařena tvarem, dýchající -
držela v ruce vzpouzejícího se hada
a vylomila z jeho chřtánu tenké háčky zubů
 
                      ...kdyby ptáci nelétali tak vysoko
ještě s rozčepýřenými vlasy a s otlačenou tváří
bych se vyklonila z okna 
             a házela jim  plnými  hrstmi