Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Sedmnáct
datum / id23.01.2008 / 272715Vytisknout |
autorevussa
kategorieBlbůstkyDalší dílo autora
zobrazeno525x
počet tipů4
v oblíbených0x
Sedmnáct

S rodiči je to někdy hrozně těžké. Kdyby se jeden nakrájel, stejně si zatvrzele trvají na svých předpotopních názorech a pravdách. Vždyť už mi je 17! Copak jsem mimino, aby mi neustále kázali co a jak a kdy můžu anebo nemůžu?! Mám toho dost. Unavuje mě to jejich věčný moralizování. A když už mě teda teď pustili ke kamarádce na víkend, tak si to musím užít! Kamarádka má skvělý rodiče! Nechají nás na diskotéce do noci! Obě jsme šťastné. Kluci jsou super. Nám to taky dneska sekne, tak není nouze o toužebné pohledy. Nejsem jen tak nějaká, tak se zdráhám. Ovšem skleničku alkoholu neodmítnu. Muzika dohrává a noc se krátí. Já si to chtěla užít, takže pokračuji s klukama dál. Moje kamarádka ale chce jít domů. Ať si jde. Já se o sebe postarám. Ráno jí budu vypravovat, všem holkám budu mít co vypravovat!


tajemství

 

Však holky koukaly, jak se umím bavit, a co všechno se dá stihnout za jedinou noc. Kolik nových známostí mám a co všechno jsem se naučila. O tom, že musím k doktoru však tiše mlčím a skrývám noční pláč. Jak to řeknu rodičům? Co mám dělat? Jenže, asi to na mě je vidět. Máma se pořád ptá co mi je. Když ráno zvracím, přijde do koupelny za mnou a říká, že ví dobře co se děje, abych prozradila kdy se to stalo a s kým. V slzách vyprávím jinou verzi, než holkám ve škole, toho večera, kdy má touha bavit se ztroskotala v jedné posteli s alkoholem v krvi. Táta hrozně křičel, máma brečela, kázání a řečí bylo do noci. Celých devět měsíců po večerech dávali mi rady a domlouvali. Mě bylo stále špatně. Nikam mě nepustili, aby se mi něco nestalo a takové podobné řeči vedli. Konečně přišel den D. Po těžkém utrpení, bolestí a lékařských ošetření se můj svět zaplnil o dalšího člověka. Doma na mě čekalo veselé uvítání, všichni příbuzní a i někteří kamarádi přišli. Naplnila mně radost. Netrvala však nijak dlouho. Můj svět a svět mých kámošek a kámošů je náhle docela jiný. Nemám s nimi o čem hovořit! Nikam nechodím. Nechci nikoho potkat. Nikdo nerozumí mým problémům a ty jejich starosti jsou strašný! Čas plyne monotónně kolem. Dětské hry pomalu mizí v záplavě školních povinností. Připadá mi jakoby včera ještě tříkolka stála na chodbě, jenže dnes má dcera slaví sedmnácté narozeniny. Hrozně bych si přála jednu jedinou věc. Aby si nikdy nemusela říci to co před sedmnácti lety a devíti měsíci já: S rodiči je to někdy hrozně těžké. Kdyby se jeden nakrájel, stejně si zatvrzele trvají na svých předpotopních názorech a pravdách. Vždyť už mi je 17!




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.04.2008 03:57:21dát kritice tipOctopus Syd
Rodičia majú pravdu, ale v niektorých veciach to priam preháňajú...
27.03.2008 01:01:03dát kritice tipBíša
Tak to někdy v životě chodí...
04.03.2008 12:27:11dát kritice tipJezevec
Máš můj tip *)
20.02.2008 14:59:30dát kritice tipGrainee
a obrázek je taky super
20.02.2008 14:59:05dát kritice tipGrainee
oops. ze začátku jsem si říkala, co tou píše za kr... nerozumnou holku, čekala jsem co z toho bude... no,ale teď... není to sice nějáké super dílo ale Tip
20.02.2008 14:50:50dát kritice tipAurora Těšínská
Tomu se říká život...
Možná bych změnila kategorii, pod pojmem "blbůstky" si člověk většino představuje něco jiného...
29.01.2008 12:33:18dát kritice tipŘízek
možná sou předpotopní, ale bejvaj pravdivý,...
Vzpurnost mládí se nevyplácí,...
Na druhou stranu, ten novej pohled a následek, zdánlivě tragédie, ale mohlo by to pomoct k vnitřní obnově...

Ale dost blbejch keců! Na tomhle díle se mi líbil ten vobrázek...


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.