Konce a začátky...

Nečekám až ta kapke spadne,
užívám si její zář
za letu.
Tak rudá jak mrtvo slunce,
tak krásná jak lidská zrada,
tak svatá jak sádlo v šunce,
tak třebná jak vlastní pravda.

Nečekám až zámek klapne
až uvidím tvoji, tvoji tvář
paletu.
Tak jasnou jak sama smrt,
tak krásnou jak v poušti vrt,
kdo to vkráčí do dveří?
Je to ona...sama smrt.

I ta smrt umírá sama.
       Vidíš?
          Tak kapkou po kapce život z těla vytéká,
          tak žílou po žíle znova procitáš
                                           a ožíváš...
                                                  Zase? Už zas?!