Rty, kámen a ty

Chtěla jsem ti toho tolik říct. Přes tvůj pláč ale neslyšela jsem svůj smích. A rty se v kámen proměnily. A s nimi já.

Plakal jsi
mlčela jsem

...

a ze rtů
skořepy mi rudé
se mezi prsty
prosypaly v prach

a zviklaný Bůh řekl: "Kopej!"

a já kopu si hrob
a kopu si jámu lvovou

a s vědomím
že svědomím
zalknu se
a probodnu
naději

světluškou stane se
a usedne
a prolije slzy
a prolije krev
ulehne

a Boha neuklidní moje: "Sbohem!"

lvi otvírají tlamy
a šlehají plameny

nahá, trny dotýkaná
nahá, teplem ovívaná
nahá

a lvi olizují
si koutky

..

neplakej

---