Nikdy se s tebou nepotkat

Napsáno poté, co se mému miláčkovi zdál ne zrovna hezký sen...miluji tě Finnistere a jsem ráda že jsme se potkali:)

Každý sám

Mezi čtyřmi holými stěnami

Našich zbídačených těl.

Střepiny našich mozků

Rozervaných na kusy

Se zapichují do zjizvených rukou.

S nálepkou „nevhodný“

A „šílená“

Putujeme každý svým peklem šedých dní

Noc za nocí

Naše stíny blednou

A naše černé sny se promítají v bdění.

 

Zatímco Koťátko zoufale přede

Na hrobě mrtvé lásky

Drak z trochu jiné pohádky

Bez svého ohně

Zemřel zmrazen trpkostí svých vlastních výčitek

 

Prázdný pokoj s bílými stěnami

Strnulý ve své bezvýznamnosti

Koťátko stulené v koutku

Vyděšené vlastním strachem

A slepé ke všemu co je důležité vidět

 

Mrtvý Drak proměněný v souhvězdí

Hlídá trhaný spánek všech rozpolcených

Na co ale nestačí

Je horká krev na zápěstí Koťátka

Které teď objala tichá a vděčná hlína

 

Stačila chvíle moje lásko

A místo hlíny mě mohly objímat tvé paže

Jen jedna hloupá náhoda

Rozdělila naše světy

A udělala tlustou čáru

Mezi Ty a Já

 

Drak nikdy nemohl rozpálit své srdce

Koťátko nemohlo schovat svou hlavu do jeho něžných dlaní

A tak chlad svou železnou rukavicí

Ukončil tvoje trápení

A žhnoucí ostří mé bolesti

Dokonalo zkázu našich duší

Co místo světla lásky

Teď bloudí ve tmě zatracení

---