Probuzení

Skočím do prostoru vzducholodí, rukama zamávám a v dálce provazu se zachytnu, nad hlavou úctyhodný oblouk barevných her. Usmívám se pořád dál a dál jen nevím proč, snad za blázna mě pokládají, ale to je dávno známá věc. Dotykem hvězdného paprsku prolomí se škraloup na mých očích. Probudím se a potom pokání, zlehka jen pár kroků do krypty všednosti a zase zpět, před tím tam. Už dotyky tvých dlaní uhasínají, třepotám se ve vichřici, místo pudru pyl na tvářích pod řasou. Tulipán rychle uvadá, však víš sám.