Slzička

Po mé tváři stéká slzička žalu,

člověk ve světě neslýchá jen chválu,

já už kvůli jednomu, ztratila málem lásku,

pro kterou bych dala, i život svůj v sázku.

Je to slzička plná neštěstí,

o té traduje se mnoho pověstí,

pověstí mnoho, však jedna jen pravdivá,

že má slzička, už je navždy ztracena.

Jen jediná slzička teď skápne na zem,

a já nevim proč  jsem,

proč jen trpět mám,

a lásku svou více nepoznám?

Ta slzička jediná a přesto jako by v ní bylo skryto vše,

vše co v mém srdíčku skryto je,

vše co mi kdo v živote provedl,

já odpustit snad nedovedu.

Slzičko jediná, snad také plná lásky,

já jen kvůli Tobě Broučku, nebudu si dělat vrásky,

snad jen kvůli Tobě budu žít dál,

jen když vždycky budeš stát opodál.

Musíš být u mě, nikdy nejít pryč,

život použil na mě velmi krutý bič,

bič byť jen slov a nesmyslných hlásek,

já chci u mého ouška už slyšet jen tvůj hlásek.

Tvůj hlásek zní teď z velké dále,

já umřela jsem smutkem málem,

to slovo málem má velkou moc,

má moc tu, že neřeknu už nikdy dost.

Neřeknu dost naší zamilovanosti,

ať se jiní bez lásky postí,

já budu vychutnávat okamžik každý,

a pamatovat si jej budu navždy.

Pamatovat si úplně vše,

to je pro mě nadevše,

chci vzpomínat na krásu a radost,

ne, na naší hloupost a marnost.

Dál jen vzpomínkami a štěstím žít,

v Tvé náruči se usídlit,

obejmout Tě a už nepustit,

někdo to nechce dopustit.

Nikdy polibek poslední nechci Ti dát,

a Tvou lásku navždy zakopat,

tvou lásku já chci si provždy ponechat,

i v Tobě tu mou zanechat

Navždy budu Tvá a ty ten můj,

a toho prosím, nikdy nelituj,

nelituj polibků, slov a pohledů,

o kterých já mluvit dovedu.

Dovedu mluvit o neznámém,

a přesto krásném, nepoznaném,

stačí mi myšlenka na Tebe, ale už ne dlouho,

tak přestaneš má po Tobě touho !?