Beznaděj

Tady, myslím, není co dodat.

Naplňuje mě tvůj klid,

který bych chtěl také mít.

Mlčíš a díváš se skrze mne.

Přemýšlíš. Je to až tak zlé?

Nemám v rukách žádný cit,

emoce své nedokážu projevit.

Není noci ani dne.

Řekni aspoň „Ano, ne.“

 

Spíš anebo jenom trucuješ?

Co ode mne ještě chceš?

Zvláštní je ten tvůj klid.

Mám raděj z místnosti odejít?

Jsi sinalá, doufám, že živá seš

a na nohách lehce se poneseš.

Chtěl bych poznat ten tvůj klid

a pomalu na věčnost s tebou odejít.

 

Proč jsi mi tak rychle odešla?

Možná za to může epidemie předešlá.

Měl jsem tě přece jen políbit

a poznat, co je to ten cit.

Ale tvoje chvíle zrovna nadešla

a moje bolest uvnitř nepřešla.

Chtěl jsem tě jenom něžně pohladit

ale ne smrtelně tě uhodit.

 

Nemám v protéze ten správný cit,

emoce navenek neumím projevit.

Sbohem ty moje nejdražší,

v srdci nosím těžké závaží.

Ty jsi našla ten svůj klid,

který nebudu nikdy v sobě mít…

---