Loutka

Tesám loutku dřevěnou

,,tesám''

mám však ruku znavenou.

,,Krásná dívka

 nebo víla?''

Klidně tesám

 já se sebou sám.

,,Udělám z ní lehkou děvu!''

ušiju jí sukni k tělu.

Krásna loutka

zkažená světem

mladá růže

s uschlím květem.

Je moc krásná

,,s budoucností?''

,,Lehká děva

bez radosti.''

Dokonalost není krása

ani osud naplněný.

Dokonalost je jak spása

pohled doby

oslnění.

Krásná loutka

,,dělat mě ji nebaví!''

,,Proč je děva?''

A ne,třeba stvoření

povahy křehké

duše osvícené.

,,Holka tváře přelíčené.''

Úvaha nad pouhou loutkou

přivedla mě k vědění.

,,I děva přec je stvoření!''

může cítit

žít

a milovat.

S osudem si bude hrát.

Loutka s jménem krásným

a povoláním jasným.

Lehká děva s tělem anděla

na svět by asi nechtěla...