ztracené chvilky se podobají poušti ze skla

To se tak stává

že spánek bolí

jako něco co se rozlije

-

proboha já mám strach

takový strach

ze všeho

 z havranů

  a z prázdných tašek

   z výtahu co se „zasekne vždycky když zmáčkneš trojku“

  z běžících žiraf

 z letadel těsně než se rozletí

a z každýho „jak se máš“

takový

strach

-

teď trochu brečím

v čepici co jsem si půjčila

(od pana herce co našlapuje na špičky

když se to od něj žádá

zachraňuje chvilky před usnutím

a pije se mnou červené)

prosím strašně moc prosím

o čarokrásný vítr do kapes

uvadlé Ave s rozbitým nosem

mám strach

ze všeho

jako něco co se rozlije

cosi mě drtí a něco tiká

noc je skloněná k zemi