Socha

Vzal sis hroudu a začal mě tvarovat z hlíny
S malým nákresem přesně určils, kam budou dopadat stíny
Drobné chyby si chtěl zahladit a uplácat k dokonalosti
A já, tvrdnoucí hlína, jsem projevovala prvky radosti

Udělala sis o mě představu, že jsem tvrdá a pevná, tvoje socha v kostele
Ale vyrovnává to křehkost a chladnost. Co jsi čekal od kusu kamene?
Stačí ze správného úhlu uhodit a tvůj výtvor se hroutí
Padám k zemi jak sestřelené růže z poutí

Moje kusy se snažíš slepit k sobě zpátky
Drtí se ti v rukou a drolí na prach
Utekla sem ti, unikla zadními vrátky
Poslední kousíčky ale držíš a já mám strach

Ale čas je změní taky v prach a rozfoukne
Budeš sedět v prázdném ateliéru a až někdo nakoukne
Zeptá se tě na tvou sochu. Přiznáš, že je rozbitá
Jen malej dodatek: Může si za to sama
Neměla být
 
                                        ....hlinitá....