Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mároš

Výběr: Pacer, Print
18. 02. 2008
25
43
6506
Autor
Oldjerry

dávám to na trh ač vím, že to není žádný trhák. Jen nějak cítím, že je třeba psát i takové věci, snad právě proto, že jsou zatím ještě dost výjimečné. Signalizují ale další vývoj...

Mároš

Není tajemství, že jsem byl docela nedávno v nemocnici... jak vám to tak napsat ? No : sestra mne uvedla na pokoj pro tři pacienty. Na jedné ležel starší muž, druhé lůžko prázdné, ale zřejmě obsazené. Tady je vaše postel, tady máte skříň, ...
Sestro, zavolal muž v posteli u okna, pojďte mi urovnat prostěradlo ! Á, ty si mi ňákej slušňák...víš, ty vole, že existuje slovo prosím ? a vůbec, nemohl bys počkat, až ta sestra skončí ? pomyslil jsem si a podíval se na sestru. Sestra se naopak podívala na mne... kývnul jsem. Zkušeným hmatem napnula prostěradlo a vrátila se ke mně : tady je koupelna, vedle je záchod. Tímto zvonkem mne můžete přivolat, kdyby bylo něco třeba.
Sestro, co ještě ten polštář? ozval se ten honimír. Pomyslil jsem si něco análního a začal se zabydlováním.
Ty sestry tady jsou fakt nanic, oslovil mne, to aby si člověk o každou blbost říkal extra... Nechal jsem to vyšumět. Jen mi tak blesklo : ty nejspíš doma držíš hubu a tady buzeruješ... poloboženko...

Vše uloženo, trochu nervozity, takového toho svrbění, když jednoho čeká ostrý nůž – nic to nemenší důvěra v chirurga.... prostě jsem se natáhl na postel a usnul. Když jsem se zase narodil, byl v místnosti třetí pacoš – nevysoký Rom – a hned dobrý den, pane, já jsem Mároš a podává mi ruku. Cítil jsem, že je ruka, která je zvyklá práci a kontruju : jo – já jsem Jarda, ahoj ! Pak se teprve přikulil honimír a něco zároveň s podanou rukou zamumlal...
Vešla sestra: pane Badi – vy jste tu nebyl,  tak jsem vám ten nitroglycerin nechala na stolku. Děkuji, sestři, promiňte - já jsem byl svého bývalého šéfa – on je tu taky pacient – odvést na ECHO...

Mároš měl vystupování, návštěvě podal židli, honimírovi odnesl tác s nádobím od oběda, mně sebral na zem spadlý ručník. Vezměte si – je výborná nabízel mi holandskou čokoládu, nebo tuhle mám takové velké mandarinky... Maro, povídám, sladké nesmím a navíc nemám rád, ale mandarinku...dík! Druhý den hned ráno mne vzali na sál a zbytek dne jsem ležel s pytlíkem (ale jděte, nechte toho, furt jste v c-duru) ... s pytlíkem písku na ráně, aby se mi žíla okolo elektrody zatáhla.
Skoro bez hnutí dvanáct hodin... Maro mne napájel, pomohl s jídlem (ne sníst) – podal mi talíř, odebral ho, když jsem dojedl, otřel mi čelo, prostě vypadalo, že má radost ze své užitečnosti.
Ve středu - týden po infarktu - měl jít domů, ale kvůli začínající angině pectoris musel absolvovat ještě nějaká vyšetření. Takže až ve čtvrtek, pane Badi, až ve čtvrtek ...ale už dopoledne.
V životě jste neviděli tak zklamaného chlapa. Nos až u brady, oči melancholického kuřete, a jen si stýskal : rodina pro mne přijede, už jsem jim včera řekl, že mne pustí... já snad podepíši revers. Nakonec zůstal, o reversu nepadlo slůvko.

Do pokoje vstoupila asi třicetiletá štíhlá žena v civilu. Udělalo se světlo a nejen proto, že slunce na chvíli vylezlo z mraků. Márošovi svítily oči jak lampióny. Něco si chvilku šuškali, mladá paní odběhla a za chvíli se vrátila s dalšími sedmi lidmi a malými lidičkami. Dvě dospělé ženy, muž, dva pubescenti a tři děti různého věku. Očekával jsem brebentění, hlučné vyprávění, překřikování... Kdepak : naprosto kultivovaná komunikace, polohlasné věty, každý čekal, až domluví ten před ním, děti ukázněné... všichni čisťouncí, upravení...
Mároš nám předvedl svou rodinu. Demonstroval a já to pochopil. Honimír neprojevil zájem, účast. Za deset minut se rozloučili se „svým“ pacientem, potom s námi dvěma a tak, jak se potichu zjevili, tak potichu za sebou zavřeli dveře.
Pane Jardo, žena mi přinesla prima oplatky, nemáte chuť ? Maro, vždyť víš, že to nesmím... neber to jako nezdvořilost. Sladké je pro mne tabu. Vnutil mi jemně alespoň jablko – to jsem holt! odmítnout nemohl. Golden Delicious...

Uplynula středa, čtvrteční dopoledne a už se loučil i sám Mároš: tak ať vám to oběma dobře dopadne, pane Jardo, mám tu nenačatou láhev lmonády, mohu vám ji dát? Zasmál jsem se a povídám : Jasně, ani nemusíš prosit. Mám to do záchodu vylít já, nebo ty ? Tý flašce to je jedno... Díky. Potřásl si rukou s honimírem, který nakonec přece jen projevil trochu srdečnosti a otočil se ke mně : tak já už mažu, žena na mne čeká v autě. Sbohem...
Nazdar, Máro, povídám, koukej se šetřit pro rodinu ... máš prima rodinu. Jsem rád, že jsou takoví, jako jste vy, děkuji ti za to, že jsi takový, jaký jsi. (Trošku jsem se do toho obklíčil, no jo...). Mároš pochopil velmi správně, jak jsem to myslil... dokonce krátce popotáhl nosem.

Sbohem... jo, tak sbohem !
..a já si ještě na závěr pomyslil: přesně - kdyby byli všichni takoví, jací jsou tito....


43 názorů

Stevenson
22. 02. 2008
Dát tip
I tak umis .-) T

Oldjerry
22. 02. 2008
Dát tip
Takže pocta ? Jo, to já rád - dík !

Print
22. 02. 2008
Dát tip
Obvykle se k prozám nevyjadřuju, ale tohle je skvělá výjimka!*

Oldjerry
20. 02. 2008
Dát tip
avox - není ti cizí nic, co je lidské. Simpático...

avox
20. 02. 2008
Dát tip
Vida, jak ti jde próza! A téma dobré a pozitivní pohled, samá +. Má pánbůh na zemi různou čeládku a na barvě pleti nesejde... Už se těším na další :-)) */

Oldjerry
19. 02. 2008
Dát tip
maceško - já už si nepamatuji detaily, a k tomu žes dostala po nose ? co tě nezabije, to tě posílí... frázička ale na mramor zlatým písmem... ahoj

macecha
19. 02. 2008
Dát tip
Oldjerry, Tys měl ve všem pravdu, cos mi radil. Dnes jsem to schytala ze všech stran.A dobře mi tak, třeba mě to někam posune. A proto jsem si nalistovala Tebe, abych se utěšila. A musím přiznat,dobře jsem udělala. A ještě jednou se Ti omlouvám!!!! Ta povídka se mi moc líbí, vzala mě u srdce, také jsem si v nemocnici poležela a člověk je vděčný za každé dobré slovo. Je to ze života, prostě, krásně jsi to napsal. Díky. :o)) TIP

Oldjerry
19. 02. 2008
Dát tip
Už dlouho, krom mé ženy se nezajímal o mé zdraví - tedy věz : dělám neúnavně a nepřetržitě ... to abych se náhodou neunavil, nebo nepřetrhnul (:-D)

katugiro
19. 02. 2008
Dát tip
O SV se zmiňoval Garth, jen jsem na to reagoval. Změnu životosprávy chválím, ale na té zahrádce se spíš zničíš... :)

Oldjerry
19. 02. 2008
Dát tip
Katugiro - to mi nedocvaklo s tou věží, jinak děkan. Cvičit ? no za pár dní začne zahradničení, to bude tělomrsk jako úd. Ve skutečnosti mám jen 112, ale i to mne séře. Přestal jsem pít pivo, jím ani ne polovic, ale má hmotnost se takových drobností nevšímá... mrcha jedna

katugiro
19. 02. 2008
Dát tip
Strážnou věž jsem ještě neměl možnost si přečíst, takže mě to nepohoršuje. Ale koukej začít cvičit, chlape, půldruhého metru v pase! ;) *

Garth
19. 02. 2008
Dát tip
a2a2a :-* :-)

Oldjerry
18. 02. 2008
Dát tip
Jiří, děkuji ti za ten vstup. Ne, že bych nějak příliš znejistěl, ale je to lepší, když to slyším ještě právě od tebe. Dnes se spíš nosí drsný háv... toho jsem si v životě užil dost. Krom toho to mé licencování není až tak zásadní - mé příběhy mají většinou racionální jádro a pokud někdy opustím realitu, tak dbám, aby to bylo zřetelně vidět.

a2a2a
18. 02. 2008
Dát tip
Milý Jardo, a také Garthe, zaplať pánbůh za to romantizování, je to alespoň protiváhou rádoby drsnému pohledu a jazyku a zlomyslným pošklebkům. A navíc, věřím s tebou, ale určitě i s Garthem, který se na to díval spíše literárně, že většina z nás touží spíše po té romantice.

Oldjerry
18. 02. 2008
Dát tip
Těžko mne prokoukneš : zepředu dozadu mám půl metru, kdežto zprava doleva mám dokonce 50 cm. To už néni vidět ani skrzeva sklo...

moorgaan
18. 02. 2008
Dát tip
a me se to savo zdalo nejak vonave.-))..k tobe vzdycky rad nakouknu,jsme zvedavej,kdy te prokouknu?.-))

Oldjerry
18. 02. 2008
Dát tip
moorgaan - to není SAVO, to je persteril... ale jinak díkes za vkouknutí ku mně

moorgaan
18. 02. 2008
Dát tip
citim savo,vidim sestricky,bilo.../dobre napsany../**

Oldjerry
18. 02. 2008
Dát tip
Garthe - ahoj, jo, je to možné. Mírně romantizuji. Já jsem přece jen stará větev. Trochu té licence si vždycky přimixuji, abych vyrazil pointu. Je to taky ovlivněno způsobeno chápáním věcí, zorného úhlu pohledu na věc a její aspekty. Nevydávám své úhly za jedině správné, nicméně pro mne jsou rozhodující jak pro tvorbu, tak pro kritiku. Dík za zastávku.) Petrusho - je to tak, ale nějak tu nevidím přímou souvislost s tím, co jsem tu napsal... Všem ostatním děkuji, že po mém psaní hodili okem i slovem

*TIP* !!!

Zuzulinka
18. 02. 2008
Dát tip
Velmi líbí...jak je vidět, rozdíl mezi "člověkem" a člověkem není otázkou barvy pleti*

Honzyk
18. 02. 2008
Dát tip
o))

Petrusha
18. 02. 2008
Dát tip
realita? tvrdá droga ...

Garth
18. 02. 2008
Dát tip
Zhulenej realitou.:-) (léčím se mrháním...)

Petrusha
18. 02. 2008
Dát tip
:) lepšie u pondelka zrána čosi ako do piatka večera absolútne nič:)))

Honzyk
18. 02. 2008
Dát tip
O, diky za avi, luzny Garthe..))...pri pondelku uz takle zhulenej..? Styd se!.))

Garth
18. 02. 2008
Dát tip
Čte se to dobře, ale mně ty Tvoje texty přijdou všechny takový přibarvený, zidealizovaný. Jak ze strážný věže trochu. Jakoby až moc zaměřený na efekt, bez nějaký "přidaný" hodnoty.. (vím, že to máš v kategorii MIMO) zdárek a avi všem :-)

Petrusha
18. 02. 2008
Dát tip
:)***

vesuvanka
18. 02. 2008
Dát tip
Děkuji za pěkně a poutavě napsané dílo a děkuji i za pana Mároše :-))) posílám TIP a pozdrav

Oldjerry
18. 02. 2008
Dát tip
Pacere - díky, pro mne a pro moje chápání věci je to pocta

Pacer
18. 02. 2008
Dát tip
tohle dílko ocením výběrem. ne že by nešlo napsat líp, ale obsahově je to neskonale pozitivní - ano, jsou národnosti a rasy, ale jinak jen dobří a špatní lidé. Jsem moc rád, že to oldjerry v těžké chvilce nepsal, od srdce, doufám na pár let dobře opravenému :)) TV

Oldjerry
18. 02. 2008
Dát tip
palino ano, zajímá mne to, ale klidně jsi to mohl napsat i sem. Jinak : čti i prolog, já to v podstatě předesílám : není to bourák, ale... honzyk - mně jsem opravil, promiň - melancholické kuře nechám. ostatní přátelé : děkuji za každé slovíčko extra

Janina6
18. 02. 2008
Dát tip
Děkuju ti, svět je dneska hezčí i pro mě.*

Honzyk
18. 02. 2008
Dát tip
...viz dadik:)).... mNe podal...rucnik...a to "melancholicky kure" bych si taky odpustil teda...by ti Slejhar vychytal blechy:))) ...najezd lepsi zaveru....myslim *

daddy
18. 02. 2008
Dát tip
tohle psaní ti jde.. :)*

palino8
18. 02. 2008
Dát tip
máš tam nejaké štylistické chybičky, ak chceš, upresním v pošte inak je to fajn, nie, že by to malo extra pútavý dej, ale o to zjavne ani nešlo... ale mravoučné je to dostatočne (aspoň dúfam :) ) tipák

Marcela.K.
17. 02. 2008
Dát tip
Jo...kdyby :-) ale máš pravdu a je potřeba neházet lidi do jednoho pytle...a myslí, že si oblíbím tu Tvoji přezdívku :-) Bohužel, honimírů je víc, než Márošů...to vím zcela bezpečně :-)

v barvě to není...:o)

neroušek
17. 02. 2008
Dát tip
Povídka-fejeton-úvahečka-zamyšlení,ale FAN-TAS-TIC-KÝ.Přesně tohle ještě chybělo.A je v tom vidět,že je to prožitý.Žádný umělý.**********************!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru