Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

O smyslu žití
datum / id22.02.2008 / 276164Vytisknout |
autorannoonnyymm
kategorieMIMODalší dílo autora
upřesnění kategorienení to úvaha, je to spíš jen
zobrazeno631x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog
Stala se mi zvláštní situace a kromě kritiky by mě zajímaly i vaše názory, jestli jsem jednala v té situaci správně a jak by jste se chovali vy, když už by jste se do té situace dostali.
Kdyby někdo chtěl něco napsat k téma smyslu života uvítám to také.
Děkuji.
O smyslu žití
Teď tu tak sedím a přemýšlím. Stala se mi zvláštní věc. Jsem u mámy v kanceláři. Přišla za ní paní. Její známá. Já ji taky znám už spoustu let. Chodila k nám už když jsem byla malá.
Máma odešla vyfotit jedno auto. Nechala mě tu s ní samotnou.
„Tak co, jak se Vám daří, paní O.?“ snažím se začít rozhovor naprosto nevinně. „Já už jen čekám na smrt. Ty jsi mladá, ještě po něčem můžeš toužit, ještě chceš dodělat školu, založit rodinu, mít děti,…“
Jak může vědět, co já chci a po čem toužím? Ale o to tu až tak nejde. Pokusím se jí namítnout, že je ve věku mé mámy, že ta málem s přítelem přemýšlela o miminku, ale je mi jasné, že to jsou taková slova do větru. „A opravdu Vás nic nebaví paní O.?“  „Ne, můj život už skončil.“ Přede mnou stála paní ve středním věku, která už rezignovala na život. Bylo mě jí líto. Chtěla jsem ji za každou cenu zvednout chuť k životu. Neuvědomila jsem si, že to není možné. Snažila jsem se a nechápala její podstatu. „A nezkoušela jste někdy třeba úplně něco nového? Třeba malovat?“ „No, kdysi jsem se hlásila na uměleckou průmyslovku, ale teď už mě to nebaví. Můj život už je jen každodenní stereotyp. Den za dnem ubíhá, pořád stejně a jen čekám na smrt. Ty to nemůžeš chápat, ty jsi ještě mladá a plná touhy. To jsem byla taky.“ A já si jen matně vybavuji, že je taková, co ji znám. Později jsem se ptala mamky a prý je taková, co ji zná i ona. Vždyť ona téměř vůbec nevychází z domu. Jen sedí doma a myslí na smrt. Řekla mi, že nějaký její vzdálený příbuzný v 21 letech oslepl. Že kdyby se to stalo jí, že ona by se hned zabila, že by nemohla žít jako mrzák a že nechápe, jak on může být pořád plný optimismu, chodit do práce do telefoního centra, jezdit na sportovní akce pro nevidomé a jak vůbec s tím dokáže žít. To ona by se hned zabila…
Já měla tak strašnou chuť ji říct, že je spustu lidí, co je na tom moc zle. Že na praxi jsem se potkala s paní, co ochrnula od krku dolů v 35 letech a přesto mě vždy vítala přátelským úsměvem. Stále slyším slova paní O.: „ Ty to nemůžeš chápat.“ Tak se jí ani nepokouším říct, jak někteří lidé žijí a přesto mají chuť žít. Mlčím. Hledám slova. Poslouchám se, jak ji ujišˇuji, že chápu její postoj. Protože cítím, že je taková osobnost, že je to, co chce od lidí slyšet.
Snažím se vcítit do ní. Nemoralizovat. Nepoučovat. Snažit se jen porozumět. Přiblížit se dívání na svět jejíma očima. Jaké to pro ni je v tom žít? Jaký je život, když člověk žije v každodením stereotypu? Jak se cítí, když každý den čeká na smrt?
 
Přemýšlela jsem nad tím a večer jsem se koukala na hvězdy a snažila se v nich vyčíst, jestli je vůbec nějaký smysl života. A ony neodpovídaly. Jen svítily dál na tmavé obloze a osvětlovaly cestu nočním poutníkům.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.02.2008 19:09:39dát kritice tipannoonnyymm
Děkuji za tip, i za tip na knížku. Tvůj názor na smysl života mě hodně zaujal. Děkuji
23.02.2008 14:26:09dát kritice tipFlavia
Taky myslím, že jsi se zachovala správně. Myslím, že paní O. se dostala souhrou mnoha věcí jako mnoho lidí do slepé uličky, ze které je těžká cesta. Každý má nějaký způsob, jak se vyrovnávat s životem, aby to ,,přežil". Ona má lhostejnost. V tu chvíli jsi pro ní nemohla udělat víc.
Smysl života... Nevím, ale pro mě asi teď poznat co nejvíc věcí, využít ten čas, co nám je daný. Pak taky umožnit to ostatním, chránit život jako takový, takže lidský i celé přírody, protože život je ohromný zázrak. Žít podle svého svědomí. Je pole mě jedno jestli je nějaký Bůh nebo není. Protože jestli nějaký je a je dobrý, tak nás soudí podle našich úmyslů, né podle toho v co věříme.
Jestli jsi nečetla Život po životě od Moodyho a přemýšlíš o smyslu života, tak si to utčitě přečti.Mými názory to hodně zahýbalo.
Přidávám tip, aby Tvůj příběh četlo co nejvíc lidí.
22.02.2008 19:29:30dát kritice tipannoonnyymm
Děkuji za kritiku i za rady.
22.02.2008 17:03:37dát kritice tipmoorgaan
klidně jsi měla říct ,že je ve věku tvé maminky a že ona má smysl života, možná by ses dozvěděla, proč ona né, protože by nemohla říct, že tvá maminka je ještě mladá atd.. musela by se s ní srovnat..tam by asi vlastně prozradila,proč žije ze dne na den.../*
22.02.2008 15:58:46dát kritice tipparmenides
Zajímavá situace.

Za sebe si myslím (a doufám, že nejsem sám), že ses zachovala velmi správně. Dokonce si myslím, že to byl ten nejvhodnější průběh rozhovoru v této situaci. Pokusím se ho letmo rozfázovat:

1. Šlo o formální rozhovor, vy a paní O. se příliš neznáte, tyto rozhovory zpravidla nepřekračují meze obvyklých frází. I přes tento fakt vyplavaly na povrch v kratičkém okamžiku velmi důležité, takřka existenciální „intimnosti“ ze života druhého. Není obvyklé, aby někdo na zdvořilostní dotaz typu: Jak se máte? odpovídal větou „Já už jen čekám na smrt“. Potud vše v pořádku.

2. Po tomto překvapivém a jistě naléhavém zjištění, tedy v druhé fázi vašeho setkání, jsi ovšem překročila meze zdvořilostních frází v upřímné snaze někomu pomoci (!), ačkoli jsi to v rámci onoho zdvořilostního rozhovoru udělat nemusela, a to velmi oceňuji. Tato fáze je pro náš případ nejdůležitější a klíčová. Myslím, že jsi projevila velkou interpersonální citlivost, poněvadž si dokážu představit dvě velké skupiny lidí, z nichž ta větší by po této odpovědi buď vůbec nereagovala k věci, nebo by se vrátila k oněm frázím a tento šok z formálního rozhovoru by prostě přehlušila.

3. Ty jsi však po odpovědi paní O. velmi citlivě vyhodnotila situaci a nadto všechno a rovněž správně jen několika dobře mířenými a citlivými dotazy naťukla další konsekvence oné odpovědi. Myslím, že je dobře, že ses vyhnula všem svým nutkáním a neřekla jí o všech těch lidech, kteří na tom jsou mnohem, mnohem hůře a přesto mají chuť do života, že ses vyhnula tomu, co jsi nazvala moralizováním a poučováním. Skutečně jsi nebyla v pozici, kdy by to bylo vhodné.

4. Pokud jde o situaci dotyčné paní O., je mi jí velmi líto. Nejsi to ovšem Ty ani já, kteří by pro ni měli navrhovat nějaká řešení, protože ji ani jeden skutečně neznáme. Řešení samozřejmě existují, ale to už bychom se dostali úplně jinam.

Shrnuto podtrženo, myslím tedy, že ses zachovala správně a velmi empaticky a že já bych se zachoval velmi podobně.

S pozdravem
*


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.