..jarní..

šel jsem dneska ze sklepa s vínem a krabicí fotografií
  malá holčička ze zdola vrazila do mě mezi dveřmi  ..a bác -láhev se rozbíjí
                                                                                                  a víno vytéká
     já.. ani jsem se nenaštval, věř mi..  stejně mi ale slíbila, -prý za všechnu tu škodu-
                                                       že mi dá ochutnat první jarní vodu
                                                           a otevřela dveře na dvorek.
        těmi jako řečištěmi řek valil se nazlátlý proud voňavého vzduchu ,
          jdoucí jako procesí s monstrancemi, beze vzruchu střepy a špínou kolem popelnic
            jdoucí jako balzám skrze celé to mé vnitřní nic, co mívám, když nejsi doma
              přísahal bych, že vidím v starých dveřích stát Apollóna
                v tříčtvrťácích a košili bez rukávů.
                  a tak mi dnes konečně podepřeli hlavu,
                    co poslední dobou houpala se hlavně dole,
                  kvůli práci, kvůli škole..
                poděkoval jsem jí, vrátil se zpátky do bytu
              a celý zbytek odpoledne, sedíc na balkóně
            pletl jsem ze svitu náramky, copánky a trojské koně,
         co nechám Ti ležet v posteli, až bude venku pršet
       paprsci otevřou dvířka, vylezou, pak se rozdělí
   a do pěti minut bude hořet
     ten nejhezčí úsměv na Tvojí tváři
       -a to všechno, aniž bych se nějak výrazněji snažil

          jedna láhev vína, co by jinak stejně zůstala nedopitá v lednici
            je příjemná cena za to, že už je tak hezky,
              že můžu třeba celý večer sedět na obrubníku ve Vaší ulici,
                hladit procházející se pejsky, číst si a poslouchat vlny v listoví stromů,
                    prostě těšit se a čekat až se slečna vrátí domů..