Proc mne nuti furt neco vyplnovat

Tvé oči jsou studený a prázdný,

ty mé plné vloček alokholu,

tropického  zpěvu černochů,

co se topí v oceánu

to je tak když neumí se plavat.

Jsi v hlavě

imaginární krasavice

a já zase v pokoji

4 krát 4 s postelí a židlí,

Utíkají zase týdny,

v nich ztracený se potápím, nadechuji a hledám,

pro změnu jednou klesám.

Ještě štěstí že jsem tak pozitivní,

to že jsem ještě s nikým nemluvil.

V exilu srdce si šeptám.