Jadna bába povídala

Maličkosti všedního dne,

co se večer mění v pravidelné usínání,

opakujícící čekání,

neviditelné označení,

nápověda ze sousedních oken,

co se dá taky dělat.

Ještě že jde teplo z radiátorů,

Nezdá se je možné být moudrý,

jen tupý, skleslý a starý,

už tomu dali jméno,¨

značka na výplatní pásce,

oči upřené na slunce,¨

kobky složené z kladkostrojů

vyťukávající své jména

do prázdných složek otevřených souborů.

A zbudou polepené stěny citáty jiných,

Kapající nedotažený kohoutek,

Ranní kroky po zasněžené trávě.

Hodně skepse

a trocha citu.