Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smrť to je...

22. 06. 2001
7
0
2033
Autor
Junkie_23

Smrť to je,

keď ti niekto tak chýba,

že hľadáš jeho dotyky u hocikoho,

lebo vieš, že nič iné ti nezostáva

a tvoja vysmädnutá duša sa potrebuje napiť.

 

Smrť

to je zúfalstvo sĺz bez príčiny

to je bolesť ako nekonečná cesta k šialenstvu

to je nenávisť k malicherným problémom hlúpych ľudí

to je začiatok bláznivej túžby po pochopení

a dobrom svete úsmevov a lásky

to je ako keď ti je všetko jedno

to je nával skutočných pocitov obrovskej sily totálneho chaosu

a samoty pred ktorou ťa nič a nikto neochráni

 

 


Krel
25. 06. 2001
Dát tip
hezký...dobrý...moc se mi líbí...!*

Print
22. 06. 2001
Dát tip
... *!...

hermit
22. 06. 2001
Dát tip
krystalický existencialismus... ten zrovna nemusím...a nezávidím ti ho... opravdu to tak je? ty pocity ale vlastně sám znám, ještě že už jsou pryč... *

Print
22. 06. 2001
Dát tip
hermit....vrátí se, věř mi...v jiným hábitu, ale neopustí nás... nás malé...

hermit
22. 06. 2001
Dát tip
Print: máš pravdu, máš pravdu...samota nás neopustí, protože On je jediný....nemá druhého... to je na filosofickou, ale zajímavou debatu....můžeme si k tomu zaližit další auditko... :-)) pocit opuštěnosti bezbřehu... ostatně asi znáš Eckharta? Vzdát se Boha pro Boha... ...nebo temnou noc Jana od Kříže? taková samota, ze klterý se chce umřít, ale už ani to nejde, protože na to není síla... kafka o tom nedávno psala krásnou básničku... kafko, kde jsi?? Všechno je to prapodivnej fascinující rébus, největší, kterej lidstvo má... rozumějí ti, kteří rozumějí... ....a buď nám Pane milostiv, až přijde hodina naší slabosti, kdy tě budem ochotni už i prodat za další vteřinu opojení...

Print
22. 06. 2001
Dát tip
Mistr Ecekahrt???? Bože, hermite, jsi můj člověk!!!!!*******!!!

Danny
22. 06. 2001
Dát tip
!*

Naso
22. 06. 2001
Dát tip
Keďže každý z nás raz musí prekročiť onen prah neuveriteľne drsnej samoty, nálady o ktorých píše Junkie chápeme veľmi dobre. Neskĺzla do zbytočného patetizmu ani fatalizmu, ktorý je tejto téme veľmi blízky. Skôr enumerácia pocitov, síce bez nejakých poetizmov či básnických novotvarov, ale pocitov vlastných a zrejme hlbokých. Junkie, skvalitňuješ sa! :-)

Janis
22. 06. 2001
Dát tip
*!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru