Kotatkoko

Vískám se ve vlastních snech

Pískám si svůj zápas

s monology v duši.

Ty černý co vidíš vše a máš mě celou,

ty jsi co mou duší buší?

Zmáčená rosou

jdu tou nohou bosou

Protože Ti neumím říct Miluji Tě,

ale tolikrát jsem řekla!

(ano jen jsem myšlenku vyslovila ve svém myším monologu)

Jdu někdy vpřed a někdy vzad

a někdy tak potichu že neslyšíš

má ústa

Asi nenaplnila jsem Tě víc než,

že jsem tvůj bílý sníh!

Co roztaje dřív než dozraje!

 

 

---