Ne, nikdy (nikdy!) nebyl celý,
navzdory přesné rytmice.
V jinosti utápěl své dcery
za hrází vůle? Pozice?<?xml:namespace prefix = o ns = "\"urn:schemas-microsoft-com:office:office\"" />

Nevyslovil nic, co je jasné,
nestavěl z písmen známý text.
Jen v hlubinu kdo vnikne, žasne:

čte sladkobolný manifest.

Tak nikdy nepodlehnul pýše,
jež veršotepce umí stít.
Vždyť hořkost skýtaly mu výše
těch druhých. Ti se znali mstít.

Svůj odchod přijal za nezvratný.
Vždyť - kdo by mohl … zavolat? 
A přec: „Byl jsi tam prd (prd!) platný!“
huláká za ním mistr kat . . .

(srv: největší básník, dílo číslo 27113, autor: Miroslawek)