SLUNEČNÍ HODINY

   Kdesi na okraji mraveniště
   kde nostalgie se mísí s nevkusem
   kde jaro se snoubí s podzimem
   se docela nizoučko pásly
   velké, černé, zachumlané krávy

   Neměly stání
   to stádo je hnalo
   hledajíc pozornost
   jenž jim slunce upíralo

   A za nimi telátka
   každé za svou mámou
   hřívu v hřívě rozevlátou
   prchala
   a ztrácela štětiny

   A přitom nad nimi
   kdesi vysoko v hloubi blednoucí modři
   se třpytila pěna na rouzbouřeném moři
   na vrcholcích vln, na okraji pláže,
   kde končí pastviny
   Jen ten třpyt, to nebyla pěna,
   ale slzy, slzy hlubokých nížin
   vyneseny vysoko ze zrádných bažin
   však sotva zcizí kousek záře
   utopí se nad tvé sněžné tváře

   A zatím hluboko,
   hluboko-nade mnou,
   se krávy a telátka
   třesou zimou

   Místo radostného odlesku
   jenž naplní je mlékem a láskou
   choulí se do vaty, oděny černou látkou,
   a pomalu ztrácejí dech
   a telátka hynou

   Jen málo dožije se dne
   kdy vody opadnou
   kdy jejich běh ustane
   přestanou bloudit tmou
   a probudí je sen,
   a svítání.