pro sestru II.

od včerejška jsou tvoje slzy přitažlivý

plazí se jedna za druhou

                                     s duhou vevnitř

a živí se samy sebou, konce jsou hlubší každou cigaretou

jsi jako čtyři bolesti a krásný odpoledne

vyprahlý dlaně a okamžiky sucha v krvi

vevnitř jsi víc než sama

                                     hladová něžná mezi čtyřma

hořící zbytek světla v dotycích potících se těl

uprostřed náměstí

vevnitř ticha jsi ta, pro kterou je svět plnej odrazů

stop setkání probouzejících znovu kruhy s jejich tmou

pod očima

za zvuku provoněných zahrad cítíš se unešená hladinou třpytivých skel a omylů

jsi nádherná v každým konci

                                             rozbělavělá bledá a hořká mezi čtyřma

v ústech s chutí po smutku