RECENZE: Venkovský učitel – nový film Bohdana Slámy

O novém filmu režiséra a scénáristy Bohdana Slámy můžeme hovořit jako o psychologickém dramatu či nevšedním milostném trojúhelníku. Ale také o cestě za hledáním lásky, přátelství, smíření a odpuštění. Nebo o hluboce pravdivém příběhu, který v prostředí jihočeského venkova s jeho rázovitými obyvateli je naprosto přesvědčivý a realistický. A ve všech případech se nespleteme. Venkovský učitel je ale především o nejrozmanitějších podobách lidské jedinečnosti. 

Oproti předchozímu snímku Bohdana Slámy s titulem Štěstí, kde dějištěm příběhu je zplundrovaná, nehostinná, odosobněná a vyhaslá krajina Mostecka (podobně jako jsou mnohdy vyhaslé radosti a víra v lepší budoucnost jeho obyvatel), zasadil režisér reálie nového příběhu do malebné krajiny Miroticka s rybníky, louky a lesy, která překypuje životem, ačkoliv i zde se samozřejmě odehrávají lidská dramata.  

Do tohoto prostředí přichází z pražského gymnázia jemný mladý intelektuál - učitel Petr (Pavel Liška), aby se vyrovnal s nenaplněným milostným vztahem a našel si cestu sám k sobě. Ve škole ho vítá, představuje žákům a ubytuje v domku u rybníka svérázný ředitel, v brilantním podání brněnského herce Cyrila Drozdy (známý jako číšník z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag). Učitel si své žáky rychle získává osobitým výkladem a neformálností svého přístupu k dětem. Podobně je tomu tak i u místních starousedlíků. Ti ho vnímají tak trochu starosvětsky – s respektem (podobně jako kněze) jak to tak na venkově bývá – jako nositele vědění a člověka, na kterého se mohou vždy obrátit o radu.

Starosvětsky působí i nově postavený filmový statek u rybníka Pančár (s potřebnou mírou historizující patiny), na němž hospodaří se svým synem statkářka Marie, kterou fantasticky ztvárnila Zuzana Bydžovská. Stejně jako sedláci, které s obrovskou chutí hrají znamenití „neherci“ - bratři Josef a František Proškovi z Radobytců u Mirotic, kde se převážná většina příběhu odehrává. Krajina a její obyvatelé, neoddělitelné součásti jednoho celku, dodávají příběhu na přesvědčivosti a dramatičnosti.

Ústředním tématem filmu se sloganem „Každý někoho potřebuje“ je hlavně hledání lásky a přátelství. Režisér filmu Bohdan Sláma k tomu dodává: „Láska má mnoho podob, tolik podob, kolik je lidí a každý kousek vztahu jednoho člověka k druhému má svou absolutní hodnotu. Naše postavy nenajdou lásku, ale najdou hluboké přátelství.“

Je tomu tak u všech hlavních postav příběhu. Učitel Petr, který s pochopitelných důvodů tají před místními svou homosexualitu, se zamiluje do syna statkářky Marie, kterého skvěle zahrála nová hvězda filmového plátna – „neherec“ Ladislav Šedivý. Chlapec – Láďa chodí s Beruškou (hraje ji talentovaná posluchačka konzervatoře Tereza Voříšková), studentkou pražského gymnázia. Beruška jezdí na jihočeský venkov ke své babičce a má Láďu ráda pro jeho přímost, čistotu a nezkaženost. Marie se zamiluje do učitele Petra, i když zpočátku nechápe, proč její city odmítá.  

 U Pavla Lišky vidíme na plátně asi jeho dosud nejvyzrálejší herecký výkon, zvláště jeho vnitřní drama – utajovaná homosexualita, potlačování citů a vášně, pocity viny, ale i láska k dětem, až dětská bezelstnost a čistota (nikoliv naivita) v jeho tváři a očích rozehrávají v divákovi obrovskou škálu pocitů, v nichž ovšem převažuje účastenství, soucit a pochopení nad jeho počínáním.

Na povrchu energická, uvnitř citlivá a milující Zuzana Bydžovská zde dokazuje, že je jednou z nejpřesvědčivějších hereček dneška. Skvěle se s Pavlem Liškou doplňují, každý nechává druhému jeho prostor a nedominuje nad ním. Je to fantastická souhra. Stejně jako s velkým hereckým objevem – „nehercem“ Láďou Śedivým, který je naprosto autentický.

Hlavní myšlenku filmu - jedinečnost postav, vztahů a lásky, tvůrci symbolicky promítli do hlemýždích ulit, na nichž tuto jedinečnost vysvětluje dětem ve škole právě učitel Petr. Ulity se staly i součástí filmového plakátu.

Lidskou jedinečnost, předsudky, rebelii mladých (Láďa se po útěku stává punkerem), ale také skryté a přitom věci a významy pod povrchem často drsné slupky, komentuje ústřední píseň Známka punku od skupiny Visací zámek. Důležité momenty filmu tak skvěle dokresluje.

Písecká předpremiéra filmu byla především událostí pro obyvatele Radobytců, Bořic, Mirotic a okolí, kde se film natáčel. Už proto, že řada nezaměnitelných postav byla vybrána mezi místními. Jako meteor mezi všemi zazářil (vedle „neherce“ Ládi Šedivého) asi nejvíce Miloslav „Roura“ Vokatý z Bořic – představitel Jožina – zhrzeného nápadníka Zuzany Bydžovské. Roura se při předpremiéře projevil i jako skvěle improvizující bavič. Mám za to, že o tomto „nehereckém“ objevu, stejně jako o Láďovi Šedivém ještě uslyšíme.    

Venkovský učitel je dobrý, poctivý a velmi lidský film, který by si zcela jistě zasloužil nejednoho Českého lva. Osobně bych mu přál i ocenění ve filmové branži nejcennější – Oscara.

(pozn. autora: po nedaleko od Mirotic ležící obci Varvažov, kde se natáčel úspěšný snímek Vladimíra Michálka "Je třeba zabít Sekala", má Písecko další filmovou vesnici, a to Radobytce u Mirotic s rybníkem Pančár)