Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Sweet Little Something
datum / id15.03.2008 / 278672Vytisknout |
autorBarbucha Kudrnková
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno519x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog
Tohle není prolog, ale jakési upřesnění. Takže, tuhle prózu na pokračování píšu společně s kamarádkou Hašlerkou, jednu kapitolu já druhou ona...dám sem obě dvě a budu psát od koho je.
Sweet Little Something

Sweet Little Something

prolog: Ten nejhorší den-by Hašlerka

Lucius Malfoy, muž, který měl vše co si jiný mohl přát, by nikdy nevěřil, že nastane doba kdy to, co bral jako samozřejmé, ztratí. Ale ta doba nastala.

Jeho syn, Draco, oslavil 10 narozeniny ve vší kráse, která k tomuto věku patří.

Když Draco scházel do jídelny kolena se mu klepala nedočkavostí a dlaně měl mokré potem. Rychle sáhnul na kliku, otevřel dveře a pusa se mu nevědomky otevřela a po chvíli se stáhnula do širokého úsměvu.

Stůl byl přeplněn dárky a pochoutkami všeho druhu. Mezi vší tou krásou našel svého otce, který držel okolo pasu jeho matku.

„Všechno nejlepší zlatíčko,“ popřála matka a vlepila mu hubanec na tvář, jindy by protestoval, že už není malé dítě, ale dnes mu to nevadilo.

„Tak jaký otevřeš nejdříve?“ zeptal se otec s úsměvem.

Draco se nenechal dlouho pobízet a vzápětí se po celé jídelně válel balící papír, mašle a samozřejmě dárky.

Dracovi oči zářili štěstím a jeho matce ukáplo několik slz.

„Proč pláčeš, miláčku?“ pošeptal jí Lucius do ucha.

„Ale, vzpomněla jsem si na ten den, kdy jsem ti oznámila, že budeš mít syna…“ řekla tiše a pozorovala svého synka jak nasedá na nové koště.

Lucius ji políbil na čelo a společně započali hostinu, která trvala dlouho do noci.

*

„Dobrou noc Draco,“ řekla Narcissa a usadila se do křesla u krbu.

“Dobrou mami,” odpověděl jí Draco, ale teď už se políbit nenechal, je mu přeci už deset let!

Společně se svým otcem vyšli do jeho ložnice, kde mu měl Lucius předat svůj dárek.

Draco skočil do postele, přikryl se, a se zájmem se zahleděl na svého tátu.

“Tak, Draco… dneska je ti deset let a je dlouhodobou tradicí Malfoyů, že každý syn dostane ke svým desátým narozeninám tenhle dárek…” rezepnul si hábit a vytáhnul malou krabičku.

Draco jen mlčel a čekal, zdálo se mu nevhodné přerušovat otce, právě v tuhle chvíli.

“Tenhle prsten už koluje po všech mužských předků Malfoyů od dob založení Bradavic, já jsem ho dostal od svého otce, právě v deseti letech, stejně jako on od svého a tak dále…”

Krabička byla ze zeleného sametu a na jejím výku byl stříbrnou nití vyšit znak Malfoyů.

“Nos ho pořád u sebe, Draco a můžeš si být jist, že v dospělosti ti bude velmi užitečný,” řekl a podal svému natěšenému synu krabičku.

O patro níž právě prožívala Narcissa poslední okamžiky svého života, ještě než zemřela uviděla před sebou svého syna s těmi štěstím zalitýma očima.

“Oko za oko, zub za zub!” pronesl chladně vrah a kopnutím ji otočil tváří ke koberci.

Malfoy ještě pohladil Draca po světlých vlasech a sešel za Narcissou.

Jaké však bylo jeho utrpení, když ji našel nedýchající a mrtvou na koberci.

Okamžitě běžel nahoru za svým synem a celou cestu přemýšlel, kdo mohl spáchat tak hrůzostrašný čin.

Už ji nikdy neuvidí, nepolíbí, neucítí vůni jejich vlasů… horkost její kůže..

“DRACO!” Lucius vtrhnul do ložnice svého syna a při pohledu na jeho tělo ležící jako hromádka u postele se zhroutil a poprvé za svůj život ucítil slanost slz, které nějakým záhadným způsobem nepřestávaly putovat po jeho bledé a smutkem zkřivené tváři.

*

“Pomstím Vás! Oba dva!” přísahal ještě tiše nad jejich hrobem a potom se přemístil, nevěděl kam, jedno však věděl, bude putovat tak dlouho, dokud toho vraha nenajde a vlastnoručně nezabije. Tohle se stalo náplní jeho života, a je to tak dodnes, o tři roky později




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.