Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smutná

18. 03. 2008
3
9
1964
Autor
macecha

Když přemýšlím, kde jsem udělala chybu .....

 

      Jsem smutná
a chtěla bych se utěšit,
       vymýšlím si,
 jak každý mě má rád,
jsem s každým kamarád
      a můj život je,
        jak má být.

    Sedím a přemýšlím,
jestli jsem to nepřehnala.
    Nikdo mne nemá rád,
vlastně, už ani já sebe sama!
       Jak to jen udělat,
  aby to vypadalo akorát?
   Slevit ze svých zásad,
dělat jen to, co každý chce,
plakat, když to nikdo nevidí,
       zvesela se tvářit
       i když je mi zle?

Potom snad, zas ode mne,
začnou si peníze půjčovat,
  dělat, že mě mají rádi
a já budu dělat, jak se mám,
     že jsem oblíbená.

         Ale, co se stane,
až peníze budu požadovat zpět?
   To zase vrátí se ten svět
samoty a těžkých myšlenek?

Peníze už se ke mně nedostanou,
výmluvy jsou předem dány........
           "nejde to teď,
     možná až děti vyrostou,
          potom snad,".....
      ale to už tady nebudu
         a oni budou rádi,
  že nemusí se dluhy zabývat.

A já také, už nemusím se bát,
 že zase budu sama obědvat
       a představovat si,
 jak mě mají všichni rádi.

          Když usínám, 
   hřeje mě pomyšlení,
že pro své děti udělala jsem vše,
    co ode mne očekávaly.

Udělají ony něco pro mne?
          Toť otázka!?
    Jsem si jista, že ne!
I taková je láska k matce,
       a kdo zavinil to?

                 Já,
   když dala jsem jim vše,
"zřejmě to však bylo málo!"


9 názorů

macecha
18. 03. 2008
Dát tip
Jarmilko, máš pravdu. Jsme jen lidé ...... Díky.

jojo, otázky, které si často klademe mnozí... *

Marcela.K.
18. 03. 2008
Dát tip
:-)) piš, jak cítíš ...

macecha
18. 03. 2008
Dát tip
mylenko- děkuji za radu, opravdu se pokusím. Jenže , mně tam naskakují jakés-takés rýmy a to se do úvahy asi nehodí. Nevím, opravdu si s tím nevím rady. Nejsem bohužel literárně vzdělaná. A to je asi ta chyba. Jenže, už se mi nechce vůbec nic nového učit. I ta pravidla, která jsme se učili ve škole a to už je hodně dávno, jsou někde jiná a pak se v tom vyznej. Ale, slibuji, fakt se nad tím příště více zamyslím.

Marcela.K.
18. 03. 2008
Dát tip
:-) No , víš, někdy je lépe nesnažit se o báseň za každou cenu...a úvaha je přirozenější formou...tak příště ;-)

macecha
18. 03. 2008
Dát tip
mylenko- dušičko hodná, díky za pohlazení, toho nedostalo se mi již hodně dlouho. Uvažovala jsem o tom, že to napíšu jako úvahu, ale nejsem si jista v těchto věcech a tak jsem to napsala takto. Teď už to měnit nebudu, i když si myslím, že máš pravdu. Příště se lépe nad formou zamyslím.

macecha
18. 03. 2008
Dát tip
nostalgik - pochopil jsi to přesně, díky

Marcela.K.
18. 03. 2008
Dát tip
Je to opravdu smutné přemýšlení... jen bych Ti poradila, nedělej z toho báseň...zkus to napsat jako úvahu... posílám pohlazení ..dost tu fouká i vločky padají :-) třeba doletí ...

nostalgik
18. 03. 2008
Dát tip
Kázeň, uskrovnění a přísnost bývaly v tom starosvětském koši co máma kdysi kladla na náš stůl To říci však, jen pravdy bude půl, ač k citům kůži mívali jsme hroší, láska při stole nezbytný byl host Tak k srdcím našim vytvořen je most My s bráchou sotva zlatí byli hoši, však s vděkem brávali jsme chléb i sůl Teď připadám si jak spící somnambul, co zapomněl, že o všecko se prosí a lásku nahradí pouhá zdvořilost *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru