Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Virginia. Cestou do New Yorku.

19. 03. 2008
0
0
484
Autor
deepwell

Loď přirazila k molu. Vystoupilo asi šest nebo sedm lidí, mezi nimi i malá holčička.

Tatínek malé holčičky zůstal ještě na lodi a začal ji zajišťovat. Ostatní se rychle odebrali ke svým zaparkovaným autům.

Jen ta malá holčička musela ještě čekat na tatínka.

Sedí na dřevěném molu a houpe nožičkami vysoko na vodní hladinou. Má tuhle chvíli moc ráda, za okamžik už budou s tatínkem také na cestě domů.

Zezadu k ní najednou přistoupí malý chlapeček.

Chvilku si ji jen prohlíží a pak se zeptá: „Jak se jmenuješ?“

„Virginia.“ Usměje se holčička na chlapečka a chvilku si zase na oplátku prohlíží ona jeho.

Chlapeček přemýšlí, čelo se mu krabatí, chvíli váhá. Nakonec se zamračí a neústupně řekne: „Ne, ty nejsi Virginia!“

Holčička překvapením otevře pusu.

„Cože to ten kluk řekl?“ Podívá se znovu na chlapečka.

„Já, že nejsem Virginia?“ Zamyslí se. „ Maminka ráno říkala při snídani: „Virginie, dáš si toast s máslem nebo cereálie?“

Tatínek se pak ptal: „Virginie, vezmu tě dnes na loď, chtěla bys?“

„A vůbec!“ Pomyslí si vzdorně, celý den mě někdo oslovoval Virginia a hladil po vláskách.

„Virginia!!!“

„No samozřejmě, že jsem Virginia!“

Malá holčička je spokojená, velmi sebejistě se obrátí na chlapečka a zřetelně nahlas řekne: „Jsem!“

Ale chlapeček se ušklíbne a znovu pomalu procedí mezi zuby: „Nejsi!“

„A jsem a jsem a jsem a jsem!“ V očích holčičky se už objevují slzy.

„Ne, ty nejsi vůbec žádná Virginia...“

Holčička hledá uslzenýma očima svého tatínka.

Ale její tatínek není v dohledu. Je tu sama.

A tak si aspoň pro sebe opakuje: „ Jmenuji se Virginia. Mám tatínka na lodi a maminku doma. Jsem jejich malá Virginia.“

Chlapeček cítí, že vyhrává. „Nenene, kdepak, ty nejsi Virginia!“ Posměšně stále opakuje.

„Jojojo ty jeden, abys věděl.“ Ozve se zničehonic za chlapečkem. Stojí tam jeho tatínek.

„Pročpak říkáš ne a ne?“ Ptá se chlapečka.

„No přeci ona...“ Kývne chlapeček bradou směrem k holčičce.

Ale holčička je malá a sedí moc dole.

„Kdo?“

„No já Virginia.“ Šeptá holčička potichu.

Ale cizí tatínek ji neslyší. Bere chlapečka do náruče a jdou pryč.

Na molu zůstává holčička.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru