Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNávštěva
Autor
Aurora Těšínská
Lence
Uvědomila jsem si to až po chvilce, vstala jsem ze své židličky a zamířila k ní.
-„Ahoj, ty už nejsi mrtvá?“
Zvedla oči.
-„ Jo, jsem. Pořád.“
Dlouhé vteřiny ticha. Prohlížela jsem si ji, na to, že ji v květnu smetlo auto, vypadala obdivuhodně dobře.
-„Co je nového?“, zeptala se po chvíli.
-„Nic,“ pokrčila jsem rameny, „jenom už nesmíme chodit kouřit za školu.“
-„Br, ještě že jsem se toho nedožila.“
-„ Jak se má Radek?“, zeptala se.
-„ Jo, myslím, že ho to dost vzalo, když jsi tehdy umřela. Ale myslím, že už je v pohodě.“
-„ A co ty?“, otázala jsem se pro změnu já.
-„ Hm, docela nuda. Ale aspoň nemusím chodit do školy.“
Trpce se usmála.¨
Přicházeli další a další spolužáci, žasli a děsili se stejně jako já, vytvořili kolem Lenky bzučící a neustále se přelévající roj. A ona seděla uprostřed něj, smála se a odpovídala na nespočetné otázky, ona, mrcha, pro kterou jsme všichni tehdy tolik plakali.