CESTA

          Jedu za bráchou,
    třicet let jsme se neviděli,
    jeden o druhém nevěděli.
      Když zemřeli mi bratři,
       kteří žili vedle mne,
          zcela osamělá,
     hledala jsem  v paměti,
              zda táta,
   když stihl oženit se třikrát,
         neměl i jiné děti.
                ANO!
Našla jsem svého sourozence,
      bratra, který malý byl,
  když já už byla vdaná žena,
             a v té době,
   životem svým uchvácena,
       myšlenkami jinde,
        nenapadlo mne,
   hledat sourozence jiné.

       Nedoufala jsem již,
   že naskytne se možnost
potkat se s ním a obejmout ho
      a zítra za ním jedu!
 Těším se a zároveň bojím,
koho potkám, koho poznám,
    zda je to člověk dobrý,
když osud čelem k němu nestál!?
      Jaká bude jeho žena
        a dcerka malá?
      Budu je mít ráda?
 A budou mít rádi oni mne?

   To stejně nedozvím se hned,
      bude to chtít delší čas,
              poznat,
     co rád má každý z nás.
     
       Jen na nás záleží,
        budeme-li chtít,
       setkávat se častěji.