Přej si...

*!!

*

sůl nad zlato... *

dobré

Já myslím, že staré pravdy platí stále...i když se lidi snaží, aby pravdami nebyly...

...jestli stále platí, že je nad zlato, tak solí.. a jestli to už neplatí, tak taky, třeba v nedochuceném veršovnickém "eintopfu"...:o)

...solí? A copak nejseš, Jiříčku? :-)

chtěl bych být tmou a hladit chtěl bych být pískem s krystalkami smíchu chtěl bych být... ..

A já jsem ráda, že si mě překládáš podle sebe... to že Tě pouštím k sobě, do svých pocitů... vždyť víš proč ;-)

Smutek? Ten je ve mně. A ten si rozřezávání tmy a plnou slánku překládá do své řeči. Ale to se smí, to prostě riskuješ, když píšeš, že si tě někdo přeloží po svém... (jsem ráda, že jsem se spletla) :-)

Jani, smutek? A kde? Vždyť i tma mě hladí :-) a z kamenů je písek....hebounký jako v moři :-) Marně vzpomínám na ostrá slova...netřeba řezat něco, co nebolí...když víš, že noc střídá den a že to tak je správně... Tím mořem dnů omytý...ohlazený...čirý Mám tě ráda jako sůl... znáš pohádky? A vím, že mým posledním přáním bude být s ním :-)

Přemýšlím, jestli je to víc o štěstí nebo o smutku... a našla jsem obojí*

Začátku nerozumím (proč ostrá slova, proč řezat), ale konec, zejména poslední čtyři verše jsou moc krásné t*

tahle mi momentálně mimořádně sedla.. snad bez těch posledních dvou řádků, ale krásná jako celek.. hmmm *

Píšeš »jedlou« lyriku. *

někdy si dám i máslíčko ;-)))

taky snídáš chléb se solí? denně? :o)

vtáhla mě hned ze začátku ostrá slova a nepustila až po poslední přání. je dobrá*

...já vím, zase mě prokoukneš :-)