První

Když si člověk začíná pomalu uvědomovat, že poezie je pro něj za hranicemi dosažitelnosti, musí zvolit prozaický kondenzát.

Yossarian utápí nemilosrdné svědění svědomí ve vlnách Středozemního moře, kofola chutná výtečně a v ekonomice jsme lepší než Slováci. Zahrádka kypí životem. Vedle u stolu tři slečny švitoří a krásně často se smějí. Přes ulici je vidět kočárek a z něj si hlasitě stěžuje mimino. Zřejmě na second-hand, před kterým ho nechali. U jiného stolu, jen kousek nalevo, září batolecí mládí a spokojeně nasává lahodný mok ze své lahvičky a vlnivý dým z okolí. Nepochybně budoucí hospodský nadšenec. Slunce, tak dlouho opomíjené, už zase nutí mhouřit oči. Nastavená víčka se těší jeho přítomnosti a vše je v pořádku. Dokud se neozve ten známý křik, jen silněji a blíž. To se budoucnost národa nechává s neskrývanou nevolí naložit do kočárku a odvézt kamsi do neznáma. První záchvěvy jara mizí tak rychle za obzorem. Dámy dámy, můžu se smát s vámi?

---