Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Autobiografie psa

02. 04. 2008
12
26
1245
Autor
archie

Hnali nás uličkou V chvatu jsem zahlédl několik přátel Rodiče tu nebyli Bylo slyšet jen steny a rány A křik a rámus Potom jsem osaměl V nějakém starém podchodu Byl cítit močí psů a výkaly Z drolící se omítky zdi Se ke mně protrhával cizí hlas Nerozuměl jsem mu Ale chtěl se ho zeptat: K čemu to celé? Ta komedie? Ta bolest? Místo odpovědi mi prudká rána Protrhla ušní bubínky A já se vzbudil do nevědomí – Narodil jsem se

i.

Narodil jsem se v noci. Podle babičky, té porodní báby smečky, během velké bouře. Ráda mi vyprávěla o záhadných znameních na noční obloze, o blesku, který rozzářil celou step, jako by byl den, tu noc, kdy jsem se narodil. Babské tlachy! Narodil jsem se tak slabý, že mě ostatní psi chtěli roztrhat. Měli to udělat. Pro slabé nebylo ve smečce místo.

 

ii.

Svoje první dny jsem strávil ve vlhké podzemní noře. Slepé štěně ve tmě. Nasával jsem ten vlhký, nevětraný vzduch a znovu zkoušel zatuchlý prostor.

 

Babička tu noru hlídala ve dne v noci, dokud jsem nebyl schopen postavit se na vlastní. Teď už se o sebe musíš postarat sám, řekla mi a odeběhla pryč. Osaměl jsem a poprvé nasál čerstvý vzduch stepi do plic.

 

Protože jsem byl slabý, byl jsem pro smečku nepotřebný. Bastard k ničemu. Stal jsem se cizincem ve vlastní smečce, trpěným přítěžkem, o jehož osudu rozhodoval rozmar starších.

 

Vyrůstal jsem o samotě, na samém okraji, ale zvyknul jsem si. Stejně jako jsem si zvyknul na žrádlo ze zbytků a mršin. Trávil jsem o samotě celé týdny, hrál svoje vlastní hry, daleko od ostatních. A rád jsem se toulal… třeba celé dny, a pak  se uštvaný a hladový vracel zpátky ke smečce. Ta moje toulání nesnášela. Jako bych překračoval nějaký nepsaný zákon, tabu stepi a smečky, zapovězenou kolektivní hranici, zpoza které není návratu.

 

Bylo mi to jedno.

Byl jsem šťastný –

Zbitý ale blažený.

 

iii.

Vyrostl jem a zesílil. A dál jsem se toulal. Přestal jsem chodit do školy, rodiče šíleli. Neúprosné slunko stepi vypálilo moji srst do šeda. Podobal jsem se více vlkům, než psům. Dávali mi to patřičně sežrat.

 

Vyrostl jsem a zesílil. Toulky stepí mě zocelily. Byl jsem vyhublý, samá kost a šlacha. Zdivočel jsem. Ostatní psi si už na mě netroufali. Teď když už mě nemohli beztrestně bít, ignorovali mě. Stal jsem se neviditelným přízrakem, poledním stínem.

 

iv.

Vrátil jsem se z jedné ze svých toulek. Stáli v půlkruhu a čekali na mě. Pomalu jsem běžel k nim a najednou věděl, že se něco událo. Věděl a cítil: tohle už není tvoje smečka. Nikdy nebyla. A potom mi to došlo: byl zvolen nový vůdce smečky…

 

… když byl vůdce smečky starý, nebo neschopný vést ji dál, zvolila rada starších nového. Někdy se stávalo, že některý z mladých psů sám zaútočil na starého a zabil ho. Pokud se mu nepostavil jimý ze psů, stal se novým vůdcem smečky.

 

Během každé volby docházelo ke krvavým střetů o moc. Noví vůdcové bez milosti zabíjeli staré nepotřebné psy, jejich těhotné feny, ještě nenarozená mláďata. Každá nová volba byla šokem pro smečku, krvavou depresí, brutálním a přece nevyhnutelným rituálem, který ji přese všechno vždy znovu stmelil.

 

Zastavil jsem asi 20 metrů od nich a táhle zavyl. Viděl jsem jejich žhnoucí oči, vrývaly se mi hluboko pod kůži. Viděl jsem nového vůdce, stál v čele, zle pokousaný, celý od krve, opojený vítězstvím. Viděl jsem mrtvolu mého otce. Viděl jsem matku po boku jiného psa –

 

a v tu chvíli mi vše dalo jasný smysl . Poprvé jsem uviděl skutečnost v její nahé pravdě a v tu chvíli si začal ostře uvědomovat sám sebe –

 

byl jsem hotový a čekal jsem

srdce mi divoce bušilo

pulzovalo v jednotném rytmu

spolu se stepí.

 

Potom zaútočili.

 

v.

Bylo po všem. Ležel jsem na chladné zemi, kolem mě čtyři nebo pět mrtvých psů. Zbytek smečky vyděšeně utekl pryč.

 

Pozoroval jsem jak ze mě pomalu odtéká krev, mísí se s krví ostatních a na špinavé zemi kreslí podivné obrazce.

 

Začalo se stmívat.

 

 

vi.

Temná chladná noc. Úplněk.

Spolu s ostatními psy běžím pustou, do tmy ponořenou stepí.

Jsme smečka propojená dravou energií, která nás pohání dál do stepi, blíže noci.

Běžíme, sliny nám tečou z otevřených tlam.

V běhu se koušeme. Rveme se.

Běžím spolu s ostatními psy. Nevím kam nebo proč.

Dopředu nás pohání divoká radost z volného pohybu nekonečným prostorem, dravá energie pulzující celou stepí.

Běžím, čumákem nasávám ledový vítr, hltám ten ledový vzduch a vyju.

Vyju na ten zatracený měsíc.

Jeho odvrácenou tvář.


26 názorů

To nemohl napsat nikdo jiný než vlkodlak. Tip.

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Fňák.

archie
02. 06. 2008
Dát tip
snažit se vysvětlovat svůj text je blbost :). buď je jasnej, nebo držet hubu :)

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Tak to jsem asi nepochopil. Ty už radši nepiš:))))

archie
02. 06. 2008
Dát tip
winter & domin.go: tak asi takhle: ten fňák je vyvrhel a psanec ve vlastní smečce, ale po své tlupě, vlastní, nějaké jiné, touží, což se mu splní, až umře. je to sen po smrti?? nevím, vím, že když to takto napíšu, nezní to příliš chytře :) ještě domin.go: poetické shrnutí, to je hnusnej termín :)

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Nevím, podle mě je ta poetičnost už v náznacích v předchozím textu, takže se asi prostě jenom neudržel:) To je pravda. Můžeme svobodně fňákat.

Winter
02. 06. 2008
Dát tip
Jenže proč zrovna poetický konec? (Hele, archie tu není, můžeme fabulovat i ty nejbizanější teorie .))

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Winter - asi je to adekvátní výraz, mně se prostě nelíbí, asi za to může to slunce ("sluneční paprsky vypálily" by mi přišlo OK) - ale to je nejspíš moje soukromé hnidopišství, takže to nemá cenu řešit:) Jinak text (příběh) podle mě skončil pátou kapitolkou, závěrečnou pasáž beru jako jakési poetické shrnutí.

Winter
02. 06. 2008
Dát tip
No, takže ve výsledku bude Winter vždy vypadat jako blbec, protože takhle dlouhou kritiku už nemůže napsat. Podotknul bych ale, že proti úsloví "slunce vypálilo" v zásadě nic nemám, nevím, co se na něm domin.govi nelíbí - tady se nevypaluje srst, ale její barva, tudíž mi to přijde jako adekvátní výraz. Jinak krom smeček a výše uvedeného: "...blesku, který rozzářil celou step, jako by byl den, tu noc, kdy jsem se narodil." "...jejich těhotné feny, ještě nenarozená mláďata." Ukázkové tasemnice, řekl bych, které zarazí o to více, že zbytek textu působí spíše uměřeně, jednoduše, prostě, tedy až na poslední odstavec, který si svou vznešeností vykopal sám past. Jakože chápu ten přerod, jenže daná témata (svoboda, toulavost...) byla již nakousnuta předem, takže namísto dovršení dochází spíš k odklonu - jako by ten domin.go poslední kapitolku přehlédl, he? A úsloví "krvavá deprese" je něco opravdu silně depresivního .)

archie
02. 06. 2008
Dát tip
OK. tak já dám vědět až bude hotovo. FŇÁK??

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Tak to uprav!:) Pošlu ti sem Wintra, ať máš i kritický názor:)

archie
02. 06. 2008
Dát tip
pěkně jsi mi to napsal, sepsal. díkes. vážně. přesmečkováno je, vím, už jsem vynadáno dostal :). za ty ostaní postřehy děkujeme. vlastně... až když jsem tenhle text tady vylepil, tak mi došlo, že jeho průser je, ten největší, že jsem nebyl rozhodnutej jestli napsat povídku nebo prostě báseň a výsledkem je tento neurčitý útvar, řekl bych. nechávám ho odloženej, ale hodlám se k němu vrátit, za čas a přepsat ho v povídku. ta paralela psa s člověkem, o které jsi psal, mě na tom láká nejvíc. a jak nevěnuješ próze?? jen počkej!! :))) ale je fakt, že oproti poezii je to dřina... mám jednu sepsanou a nejvíc se s ní seru, právě abych tam fňáky výše zmíněné neměl. uvidíme... ještě k názvu, ten je prachsprostě okopčenej. někde jsem četl, že první věc, kterou Burroughs napsal, snad ještě jako kluk, byla povídka s názvem Autobiografie vlka. nějak to ve mě zůstalo, a když jsem psal tenhle text, bylo rozhodnuto :) P.S.: že tam není ani jeden FŇÁK je chyba nejostudnější

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Skočím si asi na cigáro a někoho ti sem pošlu.

domin.go
02. 06. 2008
Dát tip
Já budu rýpat. "...o blesku, který rozzářil celou step, jako by byl den, tu noc, kdy jsem se narodil" - tohle jsem musel číst dvakrát, než mi došlo, co jsi chtěl říct třetí odstavec druhé části: slovo "smečka" máš dvakrát těsně za sebou; ruší to, možná by stačilo říct "..cizincem mezi vlastními" "...ale zvyknul jsem si. Stejně jako jsem si zvyknul na žrádlo ze zbytků a mršin." - možná nebylo nutné rozdělovat toto sdělení do dvou vět, protože zejména použití shodných přísudků takhle za sebou působí příliš 'amatérským' dojmem, nehledě na to, že 'žrádlo ze zbytků a mršin' mi taky moc neleze přes hubu (ale to může být chyba v přijímači) - na konci 2.části opět přesmečkováno "Neúprosné slunko stepi vypálilo moji srst do šeda." - to je dost prapodivná věta; chápu, že slunkem zde nemyslíš tu kouli na obloze, ale přesto bych možná použil konkrétnější výraz ('žár', klidně expresivněji - 'sluneční plameny' třeba - to je jedno); dále "vypálit srst" - vypaluje se cédéčko:)) myšlenky formuluješ místy dost neobratně - opět přesmečkováno, čím dál víc:) - "krvavá deprese" je divné spojení + našel jsem pár chybiček v čárkách, ale to už je vyloženě hnidopišství, tak na to asi kašli Jinak se mi text poměrně líbí, výtky jsem uvedl. Celkově je patrná nevypsanost a převaha jakéhosi živočišného nadšení nad snahou o formální bezchybnost, ale to připisuji tomu, že se próze nevěnuješ. Několikaverší na koncích jednotlivých pasáží jsou výborný nápad, a to i přesto, nebo možná právě proto, že použitým výrazivem v nich nijak neodbočuješ od leitmotivu celého textu; jestliže vkládání menších samostatných básní do prózy není nijak výrazně originální, u členění prózy samotné do veršů, jak jsi to udělal ty, se o originalitě již mluvit dá. Také mě zaujala paralela mezi životy psa a člověka (babička, matka po boku jiného psa), předpokládám, že to byl záměr. Povedl se, nicméně bych přesto škrtal a přepisoval ("babička smečky" zní až groteskně), možná přidal trochu jemnější personifikace a snažil se tuto paralelu promítnout spíše do jednání jednotlivých psů, než do použitých výrazů. Poslední pasáž je spíše básní v próze a jako taková se mi líbí. --- P.S.: nazývat relativně krátkou povídku autobiografií je docela blbost. Život psa by, myslím, stačilo. P.P.S.: V celém textu ani jeden FŇÁK. Máš černý puntík. P.P.P.S.: Když už se tu seru s takovouhle kritikou, tak ti dám MomTip, ale počítej s tím, že částečně oceňuji i svoji snahu strávit u tohoto díla takovou dobu:))))

Dr.list
30. 05. 2008
Dát tip
-t-

archie
02. 04. 2008
Dát tip
děkuju a to úplně všem za zastávku, ahoj

Diana
02. 04. 2008
Dát tip
Krásné. t*

Janina6
02. 04. 2008
Dát tip
Mrazení v zádech, které u mě předchází tipu, se opět dostavilo...*

moorgaan
02. 04. 2008
Dát tip
je z toho citit zivocisno a o to ti asi slo /**

archie
02. 04. 2008
Dát tip
ahoj reinko, dík a haf :)

reinka
02. 04. 2008
Dát tip
Líbí se mi to... :o))))))))

Kokrouč
02. 04. 2008
Dát tip
dá se to sežrat:)

Honzyk
02. 04. 2008
Dát tip
...."Podobal jsem se vice vlkum, nez psum. Davali mi to patricne sezrat".............. **

archie
02. 04. 2008
Dát tip
díkes můzko

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru