Stíny nad Lodží

Stíny nad Lodží

(Frostovi)

Holé větve černých stromů

ztracené, když padá sníh.

Pohrdavé hrobky domů.

Krysí šepot kolem zdí.

Tažný motýl polapený

s noční můrou do knotů...

Střepy doby se nám smály.

Snad patřily k životu.

Bratříčku, je víc než zima,

ruka času mlhu stírá

jako černý čaroděj.

Sny... jsou snad víc než tažní ptáci?

Rukavici v tvář nám vrací

prapodivný dobroděj.

Byly to hry na setkání,

když za dráty pálil mráz.

Konec - nebo slitování?

Kdypak bouře stráví nás?

Brány děsu k nakouknutí -

kam až jenom jít se smí?

Až k sudiček přeřeknutí,

které smrdí tmou a rzí?

V novém míru pálí zima,

cosi teskně dlaně svírá...

strach, a nebo zbytek her?

Čas? Ten nikdo nezastaví.

S výsměchem nám dětství tráví

jako můru světla rej.