Návraty

i

/sklep půdy/

Podsklepní vlhko a chlad

Přítmí s rozsvícenými

Zornicemi krys     a hnilobná

Nasládlá vůně brambor

V tom vlhku klíčících

Docela naopak než tam nahoře:

Zvířený tanec neslyšný rej

Milionů jemných částeček prachu –

Oživlé plátno slunečních paprsků

Dusivá hmota kašle v plicích

Hlavotočivé dusno závratě

Tlačící tě po jednotlivých stupních

Jakubova žebříku na střechu světa

ii

/střecha/

Někde ještě červené tašky

Porostlé mechem okapové rýny

Spíše ale sluncem rozžhavený plech

S oprýskanou barvou nebe

A ten vždy znovu ochromující výhled a

Celého tě prostupující závrať v podbřišku

Strhávající tě dolů

iii

/chodba/

Podsklepní prostor

Otevřené oko světlíku

A mezi nimi

Těžiště –

Pomyslný střed bod rovnováhy

Spojnice! To nezbytné pro –

Pojení:     i v létě chladná chodba

S odchlipující se vápennou omítkou

Točité podestové schodiště

Vyřezávané zábradlí zatuchlé ticho

Dech běhu moje ruka

Rozrážející dveře

Do oslňujícího

Přívalu světla

iv

/dům/

Dům podštolovaný průjezdem

Podepřený dvorem

Obehnaný kůlnami z pokácených třešní a zdí

Zatím ještě stojící

Co tehdy bylo nevyčerpatelným zdrojem nápadů

K hrám

Jeví se zpětně jako past

Vzpomínky:      z jejích obyvatel

Jejími vlastníky

v

/park/

Ale sedni na kolo a rozhrň

Železnou oponu vrat a rozjeď se

Do blízkého parku věčně umírajícího

V kamenné náruči soch

A nezastavuj

Dokud nedojedeš

K poslední spadané hranici listí

A pomrkávajících

Pichlavých zelených očí kaštanů

S hnědými bělmy

/Jeden schovej v dlani

Na horší časy/

vi

/dveře/

Muselo to být tehdy

V onom míhání stínů

Nerozlišitelných přízraků

V onom milostném neponětí

Paměti a nevědomí

Vědomí     v tom zuřivém bezčasí

Kdy jsi stál sám

Na prahu dveří –

Pokud jsi chtěl vyjít

Sám ze sebe

Minul ses úspěchem:

Ze sebe samého vešel jsi do sebe

Ještě hlouběji –

Do morku kostí na ponor krve

Sesíťovanými spoji nervů

Do pulzujícího

Mozku srdce