sněží snad

rybí oko kamery se
rychla přiblížilo ke mně
když stál jsem na zastávce
a když na mě zaostřilo a
začalo kolem mně kroužit
všechno okolo rázem
zpomalilo a ztichlo

jen klavírista středních let
jednou rukou vyťukával
melodii na nejvyšších klapkách

ten týpek byl něco jako
klíčník z matrixu
když věděl o co jde a co přichází
asi znal své i mé tao
možná i tao těl naznak padajících z nebe

mrtvoly vypydaly jen
jako spící lidé
pod zády zadkem a stehny
podložení něčím neviditelným
z něhož ruce
od kolen nohy a hlava volně visely

těla se pomalu snášela na zem
a když ulehly
pomalu vstaly
každý z nich se na mně podíval
oprášil a vkročil do zpomalení
ve kterém byl okolní svět

vkročili jako normální a živí
a když klavírista dohrával
svou tichou jednorukou melodii
rybí oko mě naposled obkroužilo
a rychle se vzdálilo
až jsem se mu jako malá
tečka ztratil v mapě

hráč zaklapl své pianino
tajemně se na mně usmál
a vmžiku zmizel

a všechno se rozjelo v původní
rychlosti
normální nenormálnosti
a živí kteří měli být mrtví
nerozeznatelní od jiných
nastupovali a vystupovali z tramvají
a spěchali

a já tam zůstál stát
uprostřed davu
a nechápal
proč mi bylo souzeno
zažít tento okamžik

---