svět skrytých absurdit

hysterické vězení
místo
kde i andělé touží zemřít
domov
kde napíšeš jen básně
o smrti nebo
sebevraždě

seděl nahý
s kruhy pod očima
a s malou
jehlou na šití
před vlhkou kamennou
zdí v houpacím křesle
a čekal až se v ní
objeví dveře
které jsou otevřené
za jeho zády
a za zdí čtyři černé postavy
třepou s dlouhými vlasy
a dupou v kroužku těžkýma
botama
a nejsou to satanisti

on na druhé straně
bodá do rytmu do zápěstí
jehlou do předloktí

dole pod barákem
projíždí zmrzlou ulicí
v křečovitém swingu
tramvaj
plná bezdomovců hipíků
kočárků smradu a divných lidí
a plná hmotné nemoci
a týpek co do ní přistoupil
s budoucností v uších
měl docela strach

a on v křesle věděl
že tenhle systém zklamal
uprostřed vlhkých šedých
zdí
v pokoji
kde hemingway vypil moře
bukovský zakopal
flašku s levnou whisky
hrabě žil až do sedmdesáti
a kde kerouac nechal
cestu cestou a
tuláctví tuláctvím
a v podzemí benzínem ze zapalovače
upálil zenového kněze

a ve špatném systému
si pořád drásá ruku
černé postavy pořád
třepou hlavama a dupou
pořád jezdí smradlavé
tramvaje
a občas taky ještě mrzne
a všechno je čím dál
tím víc zkurvenější

a ta šedá..

v křesle sedí
a stále hledá pravdu v hloubi skrytou
a taky před sebou
pravdu která je otevřená
za ním
a vždy za ním bude
ať se otočí kamkoli
nikdy tam nebude
uvidí zeď
pravda je vždycky skryta
a andělé dál pláčou a
touží po smrti..
                        ..v dalším systému
                          který zase zklamal

---