Tvarování I.

Climaster Revoluce – z hlediska srozumitelnosti nemám výhrady, revoluční čin je jasný; z hlediska poetické inovace nic, propadák, násilný kaligram; významově se báseň hlásí k násilí, nevím zdali je možné, aby se vedle tohoto autora projevila tolerance spolupublikování, svoji báseň bych vedle této nikdy neumístil a to nejen proto, že je téměř na hranici zákona, pokud má jít o navození “hnusu života” s dobrým úmyslem, nelze tuto báseň publikovat bez vysvětlujícího kontextu;

clovrdik Střepy kouře z doutníku Havana – srozumitelnost této básně narušuje odtrženost refrénu “mohli říct aspoň dík…”, jeho význam proč je “cosi tak lepší…” v sobě nese jen neujasněnou rezignaci; prostředků poetiky využito příliš není, báseň je na hranici publikovatelnosti, hlásá názor bez estetické jasnozřivosti, je více agitací, než pokusem o umění;

crayfish Klaun – báseň je až příliš srozumitelná, opět nestaví na poetických základech, pouze popisuje mnohomluvně známý vyčpělý příběh-symbol, traktací se útvar vydává za poezii, ale jde o tzv. nasekanou prózu, z níž se poezie vyrobila graficky; typické čnění názorovosti nad estetickou funkcí, svět je stále jen stejný, autorovi bych doporučil zkusit verzi zkrácenou alespoň na čtvrtinu současného rozsahu a větší touhu po neotřelosti, publikovat bych nezakazoval, nýbrž nedoporučil;

FLO Léčebna ( povídka ) – paradox s kouřením, které je jistě také drogou mi neruší dobrý dojem i po několikerém čtení, je to jakýsi nechtěný výsměch vlastnímu záměru, který je půvabný a pravděpodobně dokáže čtenáře vyprovokovat k polemické reakci, jež není z pohledu autorky v žádném případě předem prohraná; v tomto útvaru zahlédám jistou poetiku “hnusu života”, zřejmě ovšem jen v omezené míře, pokud se mohu vcítit; povídka si zaslouží publikaci; esteticky nejzajímavěji působí především důsledně dodržená autenticita jazyka;

Konstantinidisová MIKE FISH ( povídka ) – povídku jsem chválil již ve své odezvě přímo pod dílkem, zcela jistě si zaslouží publikaci;

Glum Střízlivění - srozumitelnost bez připomínek, myslím, že není správně česky “Tak zas se stávám Dr.Jekyll, …”, ale ani rytmicky báseň nezní libozvučně, chtělo by to dokázat se k básni vrátit a vzdát se případně i pointy založené na málo vtipné asociaci textu přespříliš známé písně Lucie Bílé, báseň je nahozeným polotovarem, jejž nelze k publikaci doporučit;

Mustal Sonda do černých dní - “po pěti všedních otočkách zeměkoule…” to by byla správná cesta, báseň průzračně líčí objektivní “citlivou zklamanost světem…”, kdekoho může vzrušit kýčovitým nárokem na soucit či souznění v bezradnosti, možná právě proto by publikována být měla, po opravení překlepů a vyjasnění verše “je tady ona na najednou…”;

dablik008 Prokletí básníci – báseň má náboj, její srozumitelné chrlení nepostrádá vtip, slušela by jí ještě jistá redakce, zbavení nánosu “černočerné tmy”; rozhodně protestuji proti dezinformaci, že by Arthur Rimabaud byl někdy bohatý, pokud vím, nebyl…; rozhodně jde o nejzdařilejší báseň tohoto výběru, určitě publikovat…

Ruman Jedno ráno, jedno z mnoha – omyl, tahle báseň je úplně nejlepší, naprosto bez výhrad, jednoznačně doporučuji publikovat;

tamiko Mőbiova páska – báseň by mohla být klidně poloviční, ve druhé polovině ztrácí na nápaditosti a dynmice, původní nápad je dobrý, ponechal bych jen dvě počáteční strofy a báseň by mohla klidně do Tvarovaného světa;

Obecně: výše kritizovanému výběru je společný zejména hovorový, autentický jazyk, v polovině případů přispívá a dotváří skutečné estetické pozadí autorských úmyslů, v ostatních případech je tento společný rys jedinou hodnotou. Co se týče společné filosofie “hnusu života”, nelze popřít, že vybarvenějším synonymem je “revolta mládí”. To je naprosto v pořádku, někomu se revolta zdaří, ale existuje i revolta nepodařená, kterou nelze dopasovat na literaturu ani společným hlásáním názorů. Na druhé straně, méně úspěšní autoři často doplňují řady nakladatelů a knihkupců, protože jejich vztah k literatuře je lidsky opravdový, jen formálně a významově nepříliš nápaditý, mnohdy tito autoři dokáží stmelit nositele estetických proudů a žádná poezie světu neuškodí. Publikaci všech dílek bych zajisté normálně toleroval, jen bych se svým souzvukem k jejich tónu nepřidal, nejsou to moje noty.

Oh, málem bych zapomněl na Kavaleru, jehož dílo bude teprve upřesněno, rozhodně bych do skupiny doporučil dílko Promiň literát, promiň polemiku, neboť jeho estetická úroveň by nasadila výběru etickou korunu.

Přátelé i nepřátelé, prostě mnoho štěstí…