Místo zázraků

Zde u skalního pramene bylo to místo požehnání,

kde poutníků zástup od nepaměti

s vírou nacházel uzdravení a klid,

sem matky přinášely neduživé děti

do stínu kaple kamenné, tam čas byl díkůvzdání,

kde slepým zrak se mohl navrátit

Tak bylo a mělo tak být vždycky,

však rudý mrak až sem zasel svoji hrozbu

co k zázrakům má jen posměch sarkastický

Pak Bůh zamítl zmateného lidu prosbu

a smrky kol sklonily hlavy při výbuchu min

Rozhozen je kámen do šumavského hvozdu

Co v odvetu zpupných těchto gest

ten soudce co výčet lidských vede vin

jen plevelu dal v těch místech kvést

ve stínu keřů a kapradin

Půl století mlčela ta místa

a poutník kráčející do strmého vrchu

stranil se těch opuštěných cest

kde člověk nezatouží po oddechu

Však vodu živou nezkalila zloba,

tak voda, co zůstane vždy čistá

srdcem i duší čistou poctila zdejší lid

pokorně čekající až jiná příjde doba

kdy místům posvátným se svatý vrátí klid

Tak stalo se, i já jsem při tom byl

a voda opět k doteku tě nutí,

kámen vydal svědectví a Bůh jej posvětil

Tak modlitbu vyšli do šumavského kraje

žes zázraku přítomen byl procitnutí

kdy místo znovuzrozené odkrývá jinotaje