Krysař: The Heresy

The long-running musical Krysar (Rat Catcher), performed for most of 1997 to packed houses by the Prague theatre ensemble Ta Fantastika, recently provoked an outcry over its allegedly fascist character. The show's music is forceful and militaristic, and accompanied by texts which extol the virtues of cleanliness, law and order, and violence. The musical was written by Daniel Landa, a former far-right skinhead.

Heresy: kacířství.

 

Kacíř: člověk pronášející autoritami neschválené komentáře a kritiky oficiálního filozofického proudu.

 

Už ani nevím, kde jsem k úryvku z prologu přišel. Myslím, že to bylo na nějaké stránce mapující antisemitismus v Čechách. Pátral jsem tehdy po nějakých informacích o zmíněném muzikálu a nemohu popřít, že mne text prašil do oka. Bodejž by ne, když ho Google po svém zvyku zvýraznil.

 

Tak jsem si ho přečetl a zamyslel se. Jestli se tomu dalo říkat myšlení.

 

Napadla mne totiž taková hloupost. Nepláčou v tomto případě kritici na špatném hrobě?

 

Jistě. Hudba je, mírně řečeno, pochodová a těch výzev k vypadnutí z města se v textech ozve přímo přehršel. Dává to ale komukoliv právo, vstát a křičet něco takového?

 

Ano. Ale jindy. Kdysi dávno.

 

Nejprve jsme jim sebrali zemi. Udělali to Římané, zcela podle mravů a obyčejů platných v dané době. Okupovali vzbouřenou Judeu a rozehnali její obyvatelstvo na všechny strany. Stejně jako by to provedli se vzbouřenými Řeky, Galy, nebo Germány.
Naše civilizace stojí jednou nohou na římském dědictví.

 

Pak jsme jim vzali důstojnost. Stala se z nich zvěř. Často bohatá a mocná, ale omezená v právech a kdykoliv ohrožená vzedmutými vášněmi těch, kteří důsledněji dbali slov jednoho z jejich reformátorských kazatelů.
Ten kazatel a jeho družina jsou druhým pilířem naší civilizace.

 

Nakonec jsme jim téměř vzali život. Šílenství necelých deseti let začínající druhé třetiny minulého století zanechalo hluboké stopy.

Takové, tisíce let trvající pronásledování jistě dokáže z národa udělat paranoiky hledající ohrožení v každém slově, pohledu, gestu. Ale naše civilizace formovaná jejich přemožiteli se pokusila vyslyšet jejich tisíciletá přání a darovala jim nazpět jejich zemi. Dostali ji z vůle vítězů, bez ohledu na názor těch, kdož stáli stranou. Proto o ni dnes a denně musejí svádět boje. Ale již nejsou lovnou zvěří. Jsou národem vládnoucím i jinou silou než modlitbami. Již nejsou lovnou zvěří, stali se z nich dravci. Jejich představitelé berou do úst slova, která by po návratu o šedesát let zpět mohla snadno patřit někomu jinému.

 

A přesto hledají kořínky a ozvy starých nebezpečí?

 

Jak vidno, stále.

 

Akorát u toho Krysaře šlápli vedle. Není o pronásledování Židů, ale o

totálně zpackané socialistické revoluci. No, řekněte sami. Jak jinak popsat situaci, kdy ožebračený proletariát smete své nenáviděné vykořisťovatele a vzápětí, ve chvíli největšího triumfu, všechny zabije nějaký nýmand?

Lenin se musí obracet ve svém sarkofágu...

 

 

---