Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
MIM
datum / id12.05.2008 / 285369Vytisknout |
autoregil
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno4664x
počet tipů20
v oblíbených1x
do výběru zařadilPacer, Markéta, Print, Fouckault,
Prolog
"Ničí," hlesl jsem pravdu tišeji než sníh,

"i sami sobě patříme tak málo,
jakpak se ještě darovati cizím?"

(K. Šiktanc)
MIM
MIM

 

 

Mim, který opouští básně,
aby nezůstal opuštěn básněmi,
jako by o vodě přemýšlel –
odtává.

 

Bílé už je o poznání
                      méně.
____

 

 

Po krátkém, šedivém vlásku
                             pozdního roku,
když světlu selhává paměť – a v nastalé mlze
vzpomíná na tvary lidí i dveří
o poznání déle,

 

po vlásku vypadlém do tmy
                             přecházet
                          od rána
                       k večeru;

 

na bílých rovinách
                – jako do písanky –
muřími nožkami vpisovat příběh;
a konec stále otevřený –
                         

____

 

 

Po krátkém dni
            jsou na cestách razítka stop;
a lidé vesměs doručeni
do všech svých adres…

 

Jen sem tam někdo
              projde a nakrátko rozvlní vzduch
a sem tam někdo – mim –
                      lapá po sněhových svlečkách,
ztracených těmi, co před chvílí prošli – –

 

je přítomný:
          tváře si pudruje sněhem, umí se zasklít
a v kalužích cepenět s listím.

 

Tušení neznámé tváře
               pozvolna získává tvar:

 

hmatatelná samota.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.12.2015 03:22:41dát kritice tiphnědokošiláč
Mim je hodne pekna basen. Perla tve sbirky neosvitly. Jedna z nejlepsich co jsem od tebe kdy cetl a je pravda ze ty mas kvalitnich veci hodne.
17.06.2008 23:26:35dát kritice tipKuchot
taky, hmatatelná samota sice nesedla, ale můj problém...
13.06.2008 13:10:25dát kritice tipMakrelka
razítka stop

svlečkách

cepenět s listím

muřími nožkami

- tyhle výrazy mě natolik vyrušily a musela jsem o nich tolik přemýšlet, že celkový dojem z básně nemám pozitivní, sorry
ale chvílema mě báseň příjemně pošimrala, za to Ď
11.06.2008 23:18:17dát kritice tipKayTee
moc hezké *
08.06.2008 02:31:32dát kritice tipakredit
Po krátkém dni
jsou na cestách razítka stop;
a lidé vesměs doručeni
do všech svých adres…
27.05.2008 12:16:45dát kritice tipEr
tahle vyšlehuje

kdo může říci, že plamen není podstatný
a co pak teprv jeho okraje :)

a ráno - přijde-li -
se odevzdáš
jako pozdní dar

?
27.05.2008 10:53:52dát kritice tipegil
redaktor poezie
určitě,
a každý má tu svobodu, že si může odnést z textu "to své" (neboť báseň není rébus)..

pro čtenáře NENÍ důležité, co a jak pravil K.Š. (nechtěl jsem ani naznačit, že je, neboť kdyby bylo, citoval bych v prologu → jen mě zaskočil tvůj vdoucí tón), podstatné je, ZDA dojde k tomu zázraku, že báseň promluví a něco (běžná úroveň prožívání) se začne prolamovat - a "cosi" proniká a vyšlehává za ni.
___

tahle báseň má (/bude mít) volné pokračování -
je to vize jednosměrných zrcadel ve výslechové místnosti

Jsi mim
a s mrtvými čekáš na průhledné straně
jsi tělo
a ráno se odevzdáš
jako dar
27.05.2008 10:40:06dát kritice tipEr
"můstek v podobě něčeho podstatného, co mi řekl někdy loni přímo K.Š. "

no ano, jenže ono nikdy není nic schované vzadu
vlastně se nikdy nedá říci něco, co by jiný už předem nevěděl (až na nepodstatné informace)

pokud píšeme poezii, doufáme, že řekneme něco nového a zároveň, že už to někdo v nějaké podobě zná a že nám tedy hotově porozumí
tj. více či méně hledáme podobně laděnou mentálně psychickou strukturu v jiném člověku - vně sebe

dojem, že se k ní obracíme a že skutečně existuje pak způsobuje, že se necítíme tak sami

novou formulací pak se snažíme způsobit, že stare se trochu ochvěje a znovuzrodí - se mnou - s mojí účastí

a to už jsem u smyslu básní
a kontaktu mezi lidmi
u té příliš "hmatatelné samoty"

kvůli které ti vlastně píšu

27.05.2008 10:32:13dát kritice tipegil
redaktor poezie
cit velí ho dotvořit třeba hudbou..
díky díky –

JSI
skutečně
vnímavý
čtenář!
_____

a já JSEM sem tam vztahovačnej :)
27.05.2008 10:30:32dát kritice tipEr
skutečné vědění je vždycky jisté
může si to dovolit
ví o sobě, že není
a že svět, tak jak ví
je vždycky/docela jinak

vědění je jen inspirace

"bílé roviny" třeba
co já o nich vím?
a mohu o nich přednášet

a přesto mě přitahují
jako cizí život,
který nikdy nepoznám



27.05.2008 10:23:26dát kritice tipEr
vždyť vím, že to nehrozí

"svlečky" jsou místo ohraného "vločky"
a cítěné tím, že po sobě zanechali "razítka stop"
rozpouštějí se ale stejně jako "vločky"
vlastně nejsou, a mim čaruje rovnou ze vzducha

cit velí ho dotvořit hmotou
pudrem a listím
aby nebyl lacinej, a cepeněním
a on není lacinej

"vločky" jsou tvůrčím způsobem opsány
"o poznání méně" je přifouknutá floskule
"hmatatelná samota" je známost přefouknutá

nehledě na to, báseň je skvělá
ale je to jen báseň
lepší je vidět tě v krajině
ještě před básní

kdo jsi? ty-já? mim? jiný sem tam někdo? jenž zanechává raítka? nebo nezanechává?


díky


27.05.2008 10:17:10dát kritice tipegil
redaktor poezie
jsem vděčný za každé zúčastněné a pozorné přečtení (díky)
___

mezi mimem a prologem je můstek v podobě něčeho podstatného, co mi řekl někdy loni přímo K.Š.

proto mě tak zarazilo tvé sebejisté VÍM!
27.05.2008 09:32:14dát kritice tipEr
mimochodem

"o poznání méně"
i když rozvinuté o nové
"o poznání déle"
by bylo snesitelnější
při menší významové zátěži

(musím přece něco kritického objektivně napsat
abych nebyl za dalšího vyznavače :)

26.05.2008 22:57:25dát kritice tipEr
jo, jo, jo!
mim je OK!
ale ten hrozný okamžik, "ničí"
vím hrozně sebejistě
dyk taky píšu šiktancovi
nesmíš! bejt vztahovačnej
mim je skvělej
26.05.2008 16:25:31dát kritice tipegil
redaktor poezie
Er, jak můžeš s takovou sebejistotou konstatovat "...ale mechaniku nepochopils"??

Je pěkné, že v tom máš tak jasno..: "zdání" ("májá"?), "virtuální akt dání sebe"....

s tím na mě, proboha, nechoď —
tvůj "někdo" mým mimem není.

26.05.2008 11:02:07dát kritice tipEr
Šiktanc:
dobře procítěno... ale mechaniku nepochopils
Vysvětlím:
Právě, když nějak s něčím ve své obraznosti manipulujeme, získáváme pocit, že něco máme. A když ten pocit přijde, musí tu také být někdo, kdo to dělá. Není liž pravda? Tak se ubezpečujeme o tom, že jsme.
Většinu toho, co děláme, neděláme proto, že jsme, ale proto, abychom byli, resp. abychom měli pocit, že jsme. Virtuálním aktem "dání sebe" jen potvrzujeme svoje :) zdání.
Přesto, výchozí bod prologu jest emočně dobře zachycen. V okamžiku, kdy to dojde... To jsme ale teprve na začátku, protože vědomí "ničí" může být každochvilným průvodcem ... to už by ale bylo jiné ... domov je zajímavá věc ... domov v básni ...
15.05.2008 21:10:32dát kritice tipPilar
moc***
15.05.2008 12:44:30dát kritice tipPrint
Egile, okolo tebe jen potichu a téměř posvátně...
15.05.2008 11:38:28dát kritice tipZbora
redaktor poezie
*
14.05.2008 23:00:43dát kritice tipzáří 2005
*
14.05.2008 17:16:28dát kritice tipDahlia
wow.. tak tohle nemá chybu. TIP
13.05.2008 17:51:43dát kritice tipMarkel
celá krásná- T
13.05.2008 08:56:54dát kritice tipJanina6
Celé pěkné, poslední část mi vyrazila dech.*
12.05.2008 17:34:31dát kritice tipNorsko
šiktanc, skvělý
12.05.2008 15:04:23dát kritice tipmořský koník
na mne nejvíc zapůsobila asi ta prostřední část - a úplně nejvíc mě dostalo tohle:

když světlu selhává paměť – a v nastalé mlze
vzpomíná na tvary lidí i dveří
o poznání déle

12.05.2008 14:29:35dát kritice tipMarkéta
výborné! (včetně prologu)
12.05.2008 14:18:20dát kritice tipPacer
Tady mlčím a dávám TV - včetně výborně zvoleného prologu
12.05.2008 14:12:30dát kritice tipMuessa3
krásný/*
12.05.2008 13:47:06dát kritice tipFouckault
ještě bych ty konce u 2ky a 3ky zakalil víc v obraznosti,
moc pěkné jsou.. ****


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.