Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MIM

Výběr: Pacer, Markéta, Print, Fouckault
12. 05. 2008
20
29
5414
Autor
egil

"Ničí," hlesl jsem pravdu tišeji než sníh, "i sami sobě patříme tak málo, jakpak se ještě darovati cizím?" (K. Šiktanc)

MIM
 
 
 
Mim, který opouští básně,
aby nezůstal opuštěn básněmi,
jako by o vodě přemýšlel –
odtává.
 
Bílé už je o poznání
                      méně.
____
 
 
Po krátkém, šedivém vlásku
                             pozdního roku,
když světlu selhává paměť – a v nastalé mlze
vzpomíná na tvary lidí i dveří
o poznání déle,
 
po vlásku vypadlém do tmy
                             přecházet
                          od rána
                       k večeru;
 
na bílých rovinách
                – jako do písanky –
muřími nožkami vpisovat příběh;
a konec stále otevřený –
                         
____
 
 
Po krátkém dni
            jsou na cestách razítka stop;
a lidé vesměs doručeni
do všech svých adres…
 
Jen sem tam někdo
              projde a nakrátko rozvlní vzduch
a sem tam někdo – mim –
                      lapá po sněhových svlečkách,
ztracených těmi, co před chvílí prošli – –
 
je přítomný:
          tváře si pudruje sněhem, umí se zasklít
a v kalužích cepenět s listím.
 
Tušení neznámé tváře
               pozvolna získává tvar:
 
hmatatelná samota.

29 názorů

Mim je hodne pekna basen. Perla tve sbirky neosvitly. Jedna z nejlepsich co jsem od tebe kdy cetl a je pravda ze ty mas kvalitnich veci hodne.

Kuchot
17. 06. 2008
Dát tip
taky, hmatatelná samota sice nesedla, ale můj problém...

Makrelka
13. 06. 2008
Dát tip
razítka stop svlečkách cepenět s listím muřími nožkami - tyhle výrazy mě natolik vyrušily a musela jsem o nich tolik přemýšlet, že celkový dojem z básně nemám pozitivní, sorry ale chvílema mě báseň příjemně pošimrala, za to Ď

KayTee
11. 06. 2008
Dát tip
moc hezké *

akredit
08. 06. 2008
Dát tip
Po krátkém dni jsou na cestách razítka stop; a lidé vesměs doručeni do všech svých adres…

Er
27. 05. 2008
Dát tip
tahle vyšlehuje kdo může říci, že plamen není podstatný a co pak teprv jeho okraje :) a ráno - přijde-li - se odevzdáš jako pozdní dar ?

egil
27. 05. 2008
Dát tip
určitě, a každý má tu svobodu, že si může odnést z textu "to své" (neboť báseň není rébus).. pro čtenáře NENÍ důležité, co a jak pravil K.Š. (nechtěl jsem ani naznačit, že je, neboť kdyby bylo, citoval bych v prologu → jen mě zaskočil tvůj vdoucí tón), podstatné je, ZDA dojde k tomu zázraku, že báseň promluví a něco (běžná úroveň prožívání) se začne prolamovat - a "cosi" proniká a vyšlehává za ni. ___ tahle báseň má (/bude mít) volné pokračování - je to vize jednosměrných zrcadel ve výslechové místnosti Jsi mim a s mrtvými čekáš na průhledné straně jsi tělo a ráno se odevzdáš jako dar

Er
27. 05. 2008
Dát tip
"můstek v podobě něčeho podstatného, co mi řekl někdy loni přímo K.Š. " no ano, jenže ono nikdy není nic schované vzadu vlastně se nikdy nedá říci něco, co by jiný už předem nevěděl (až na nepodstatné informace) pokud píšeme poezii, doufáme, že řekneme něco nového a zároveň, že už to někdo v nějaké podobě zná a že nám tedy hotově porozumí tj. více či méně hledáme podobně laděnou mentálně psychickou strukturu v jiném člověku - vně sebe dojem, že se k ní obracíme a že skutečně existuje pak způsobuje, že se necítíme tak sami novou formulací pak se snažíme způsobit, že stare se trochu ochvěje a znovuzrodí - se mnou - s mojí účastí a to už jsem u smyslu básní a kontaktu mezi lidmi u té příliš "hmatatelné samoty" kvůli které ti vlastně píšu

egil
27. 05. 2008
Dát tip
cit velí ho dotvořit třeba hudbou.. díky díky – JSI skutečně vnímavý čtenář! _____ a já JSEM sem tam vztahovačnej :)

Er
27. 05. 2008
Dát tip
skutečné vědění je vždycky jisté může si to dovolit ví o sobě, že není a že svět, tak jak ví je vždycky/docela jinak vědění je jen inspirace "bílé roviny" třeba co já o nich vím? a mohu o nich přednášet a přesto mě přitahují jako cizí život, který nikdy nepoznám

Er
27. 05. 2008
Dát tip
vždyť vím, že to nehrozí "svlečky" jsou místo ohraného "vločky" a cítěné tím, že po sobě zanechali "razítka stop" rozpouštějí se ale stejně jako "vločky" vlastně nejsou, a mim čaruje rovnou ze vzducha cit velí ho dotvořit hmotou pudrem a listím aby nebyl lacinej, a cepeněním a on není lacinej "vločky" jsou tvůrčím způsobem opsány "o poznání méně" je přifouknutá floskule "hmatatelná samota" je známost přefouknutá nehledě na to, báseň je skvělá ale je to jen báseň lepší je vidět tě v krajině ještě před básní kdo jsi? ty-já? mim? jiný sem tam někdo? jenž zanechává raítka? nebo nezanechává? díky

egil
27. 05. 2008
Dát tip
jsem vděčný za každé zúčastněné a pozorné přečtení (díky) ___ mezi mimem a prologem je můstek v podobě něčeho podstatného, co mi řekl někdy loni přímo K.Š. proto mě tak zarazilo tvé sebejisté VÍM!

Er
27. 05. 2008
Dát tip
mimochodem "o poznání méně" i když rozvinuté o nové "o poznání déle" by bylo snesitelnější při menší významové zátěži (musím přece něco kritického objektivně napsat abych nebyl za dalšího vyznavače :)

Er
26. 05. 2008
Dát tip
jo, jo, jo! mim je OK! ale ten hrozný okamžik, "ničí" vím hrozně sebejistě dyk taky píšu šiktancovi nesmíš! bejt vztahovačnej mim je skvělej

egil
26. 05. 2008
Dát tip
Er, jak můžeš s takovou sebejistotou konstatovat "...ale mechaniku nepochopils"?? Je pěkné, že v tom máš tak jasno..: "zdání" ("májá"?), "virtuální akt dání sebe".... s tím na mě, proboha, nechoď — tvůj "někdo" mým mimem není.

Er
26. 05. 2008
Dát tip
Šiktanc: dobře procítěno... ale mechaniku nepochopils Vysvětlím: Právě, když nějak s něčím ve své obraznosti manipulujeme, získáváme pocit, že něco máme. A když ten pocit přijde, musí tu také být někdo, kdo to dělá. Není liž pravda? Tak se ubezpečujeme o tom, že jsme. Většinu toho, co děláme, neděláme proto, že jsme, ale proto, abychom byli, resp. abychom měli pocit, že jsme. Virtuálním aktem "dání sebe" jen potvrzujeme svoje :) zdání. Přesto, výchozí bod prologu jest emočně dobře zachycen. V okamžiku, kdy to dojde... To jsme ale teprve na začátku, protože vědomí "ničí" může být každochvilným průvodcem ... to už by ale bylo jiné ... domov je zajímavá věc ... domov v básni ...

Pilar
15. 05. 2008
Dát tip
moc***

Print
15. 05. 2008
Dát tip
Egile, okolo tebe jen potichu a téměř posvátně...

Zbora
15. 05. 2008
Dát tip
*

*

Dahlia
14. 05. 2008
Dát tip
wow.. tak tohle nemá chybu. TIP

Markel
13. 05. 2008
Dát tip
celá krásná- T

Janina6
13. 05. 2008
Dát tip
Celé pěkné, poslední část mi vyrazila dech.*

Norsko
12. 05. 2008
Dát tip
šiktanc, skvělý

na mne nejvíc zapůsobila asi ta prostřední část - a úplně nejvíc mě dostalo tohle: když světlu selhává paměť – a v nastalé mlze vzpomíná na tvary lidí i dveří o poznání déle

Markéta
12. 05. 2008
Dát tip
výborné! (včetně prologu)

Pacer
12. 05. 2008
Dát tip
Tady mlčím a dávám TV - včetně výborně zvoleného prologu

Fouckault
12. 05. 2008
Dát tip
ještě bych ty konce u 2ky a 3ky zakalil víc v obraznosti, moc pěkné jsou.. ****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru