Osudové setkání

Osamělý poutník potká nádhernou princeznu při svých toulkách světem a je okouzlen tím co se děje.

Šel jsem sám krajinou a pozoroval stromy a mraky,
stál jsem a koukal na okolo letící draky.
Má cesta se ubírala kousek od tebe a
my ničeho netušíc jsme zavadili o sebe.

Přišla jsi do mého života a já do tvého,
nechtěl jsem ti přinést ničeho zlého.
V mém srdci začaly růst krásné růže.
zjistil jsem, že proti tvému kouzlu mi nic nepomůže.

Chtěl jsem se bránit, chtěl jsem utéct pryč.
Tvůj pohled se do mě zabodával jako rýč.
Vše se vyvíjelo tak moc krásně,
co říct? teď tu sedím a píšu básně.

Každý den, kdy vidím tvoji tvář,
sílí v našem vztahu božská zář.
Oheň pomalinku hoří víc a víc,
začíná mi být trošičku hic.

Chceme žít tady a teď,
doufejme, že nás nezastaví zeď.
Je to přátelství a k tomu láska?
Co na to řekne ta neznámá kráska?


Jin

---