Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MAMINČINA VÝHRA (2)

14. 05. 2008
12
12
2317
Autor
*skleněnka*

Pamatuješ si ještě na toho Péťu, jak věřil, že kouzelná kulička pomáhá Vaškovi vyhrát nad ostatními kluky všechny zápasy v cvrnkání do důlku? Co měl maminku, která by mu koupila všechno, co by si přál? Tak poslouchej.

Péťova maminka onemocněla. A nebyla to žádná chřipka, ani angína. Byla to ošklivá nemoc, se kterou musí jet i dospělý člověk do nemocnice.
Když tatínek maminku odvážel, byla to vážná chvíle. Přestože se maminka usmívala, cítil Péťa, že ji do smíchu moc není. Ani jemu nebylo.
,,Neboj se, Peťulko,“  říkala maminka.,, Já se vrátím dřív než se naděješ. Jedu tam jenom na takovou malou operaci a hned jak budu moci domů, uteču jim.“
Když si Péťa představil maminku, jak utíká z nemocnice, usmál se :,,Tak si vezmi raději  tenisky a ne tyhle botky na podpatku.“ To už se smál i tatínek.
 
Péťa stál u okna a díval se, jak maminka nasedá do auta. Rozplakal se. Slyšel večer rodiče jak si povídali něco o tom, že to maminka jistě všechno zvládne
a že na ni tatínek bude myslet a že tenhle zápas přece musí vyhrát. Celou dobu, než usnul, vrtalo Péťovi v hlavě, co je to za zápas. S kým  bude maminka v nemocnici zápasit. A teď chce hned po operaci utéci. Vždyť operace, to je o řezání, pak člověka zašijí a asi by neměl běhat, natož zápasit. Ještě než usnul, měl jasno.
 
Jen co auto s rodiči zmizelo z dohledu, vzal blok a napsal na list papíru tiskacím písmem : TATI, JEL JSEM K BABIČCE. NEBOJ SE. VRÁTÍM SE AUTOBUSEMV 5 HODIN. Vyběhl z domu a utíkal na autobusové nádraží. Koupit lístek k babičce si umí. Už dvakrát takto jeli jen s maminkou, když táta nemohljet s nim autem. A je už druhák. Zaplatil 22 korun a sedl si tak, aby viděl z okénka po pravé straně. Za půl hodiny vystupoval u babičky na návsi.
Rozhlédl se a místo směrem k babičce se rozběhl  k hospodě , tam se dal cestičkou doleva a už stál před Horákovými. Zabouchal na dveře. Otevřela mu paní Horáková: ,,Copak se děje , Péťo? A co že jsi tu ve všední den?“
,,Prosím, je Vašek doma?“
,,Ano, je. Vaškůůů!“  otočila se paní Horáková od dveří. Vašek hned přiběhl. Maminka jen pomalu odcházela, bylo ji divné, co může
Péťa po Vaškovi chtít. Kluci ale zmizeli za plotem .
Péťa visel na Vaškovi očima a ten dlouho přemýšlel. Pak kývl hlavou a odběhl domů, aby se za chvíli vrátil a doprovodil Péťu až k babičce. Ta se panečku vylekala:,,Copak se stalo, Petříčku? Já přece vím, že je maminka v nemocnici.“ Odvrátila hlavu a cípem zástěry si utírala oči.,,Táta tě bude hledat.“
,,Nebude, napsal jsem mu lístek.“ V tu chvíli zazvonil telefon.
,,Volal tatínek. Nemáš jezdit autobusem přijede pro tebe. Už je na cestě.“
 
Teď měl Péťa nahnáno. Tatínek se bude jistě zlobit.
 
,,Co tě to napadlo?!“ byla první tátova slova, když vystoupil z auta.
Já jsem…já jsem. Najednou Péťa nevěděl co říci, nechtěl tatínkovi lhát.
 
,,Tak se rozluč s babičkou a jedeme, určitě máš psát ještě úkoly na zítra.“
 Péťa se rozběhl k babičce a byl rád, že se tatínek vlastně ani neptá a ani nezlobí. Vlepil babičce pusu a honem nasedl do auta, aby si náhodou tatínek zase nevzpomněl, že mu na jeho otázku vůbec neodpověděl. Ten ještě něco potichu říkal babičce a ta zase držela zástěru skoro až u očí. Ale když jim mávala, usmívala se.
 
,,Tati, mohli bychom jet ještě za maminkou?“
,,Teď?“  podivil se tatínek,.,,Proč?“
,,Já, já bych ji potřeboval něco …něco…“
,,Co něco?!“
,No, já bych ji potřeboval něco dát.“
Auto zastavilo a tatínek se otočil dozadu. Podíval se na synka a řekl:,,Neboj se, maminka je chlapík, ona se umí prát a vyhraje.“
 ,,Já vím,“ odpověděl Péťa. ,,Podívej.“ Otevřel dlaň a na ni se zablýskla Vaškova kouzelná kulička.,, Řekl jsem mu, že bych ji nutně potřeboval pro maminku a on mi ji dal!“
 
 

12 názorů

Marcela.K.
24. 05. 2008
Dát tip
Je dobře, když se maminky naučí i něco od svých dětí :-)

Uplně stejného brouka mám v hlavě i já. Moje psaní má patřit dětem, jenže na Písmáku je budu hledat těžko, že :) Jenže v mém okolí se teď takové děti, které by spadaly do kategorie pro kterou píšu, nevyskytují. Už mám slíbené od kamarádky, že zkusí mé příběhy přečíst svým dětem. Bojím se, že ty příběhy jsou "malo akční" pro dnešní děti vychvávané TV a PC. Ale co, zatím mi stačí, že potěší pár čtenářů zde a dál se uvidí :) Děkuji za návštěvu a kritiky :)

Horavin
15. 05. 2008
Dát tip
Přesvědčivé čtivé i když psané co nejjednodušeji - dává tušit, že nejde o psaní snadné či povrchní. Téma jako dobrý základ pro celou knížku příběhů. *

Diana
15. 05. 2008
Dát tip
Super pointa! T************

Děkuji vám všem za milá slova a myslím, že "toho" bude víc - dám vědět :)

Lakrov
15. 05. 2008
Dát tip
Ta rada s teniskami mě hned dostává do světa dětí. Když se Pěťa ptal po Vaškovi, napadlo mě napřed, že (po klukovsku) hledá spojence na ten 'zápas' a na pomoc mamince při 'útěku'. Tohle je asle ještě víc roztomilé a něžné.

Barman
15. 05. 2008
Dát tip
šikula

Háber
15. 05. 2008
Dát tip
*veľmi pekné*

Janina6
15. 05. 2008
Dát tip
Hezké pokračování. Myslím, že když toho bude víc, jako knížka pro děti by to mohlo být prima.

guy
15. 05. 2008
Dát tip
jestli dobře funguje, tak bych si ji od Péti chtěl půjčit .. kdyby to šlo, aspoň na chvíli *

potesilo me to. jendak umis vypravet obratne, jednak mi to pripomnelo doby kdy jsem byla mala - a navic je pekne cist o svete takovem, jaky by ho clovek chtel mít

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru