Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvoník příslovečný
19. 05. 2008
13
14
2474
Autor
nostalgik
Inspirováno dílem F.Villona
jaký pytel, stejný flek
lhal, tak lež ho doprovází
tak klouzal se, až sebou sek
v jámu pad, co kopal jiným
za tři chtěl mít bez šetření
peřím chlubíval se cizím
když dva rvou se, nad to není
ozvěnou volával v les
slova z chlupaté bral deky
růstem dral se do nebes
do téže dvakrát lezl řeky
jarem mu vlaštovka mávla
ke stejné vždy sedal vráně
čertem vyhánět chtěl ďábla
dvě při jedné tloukl ráně
moudrý byl už po setmění
ze džbánu mu ucho zbylo
s očí sešel v zapomnění
všem zvonil, až mu odzvonilo
14 názorů
Villona já věru rád,
znad na jedné z básní je to znát.
Divím se, kolik příznivých ohlasů má Villonova "poezie"
Však je to básník, jak má být.
*skleněnka*
21. 05. 2008
..do téže dvakrát lezl řeky.. Tohle je perla!
Povedlo se. Úžasně vtipné, kompaktní, chytré. Jsem nadšená! T************
aleš-novák
21. 05. 2008Marcela.K.
19. 05. 2008
Děkuji za pochopení pro můj veršovnický výstřelek.. Ano, Marci, se slovíčky si hraju raději než s emocemi, méně to bolí...
když si stoupl před zrcadlo
podíval se na sebe
jsem jako strom, vím to jistě
nevyrostu do nebe... :-)) */
Marcela.K.
19. 05. 2008
Tedy Jiří, Ty jsi kouzelník. Tolik "pořekadel", snad jsem to napsala správně a tak bezvadně k sobě psané, to snad umíš jen Ty. A dokonce úsměvně jsi to napsal,i když se nad tím člověk zamyslí, některá úsměvná nejsou, ale pravdivá ano.
Opravdu velký ***T***