Bolest dneška

 Černé čáry

přes zdi nářků

v očích, ve rtech,

v srdci nejvíc,

jsem moc starý

na přetvářku?

V noci, ve dne

se mi jeví

vše tak stejné,

jak už bylo,

v novém hávu

nových strastí,

na prodejné

davy zbylo

místo v davu,

kde si mastí

kapsy mocní,

ti, co vládnou,

ti, kdo řeknou,

kdo sketa je,

kdo rek - a pozdní

nářky vadnou,

mozky měknou,

led netaje…

 

 Někdo tu křičí za neprodyšnou clonou,

tóny smrti tonou v poryvech sta slov,

herci v hledišti, diváci za oponou,

kdo už nasytil se, nestačí mu krov…

 

 Někdo tu křičí za neprodyšnou clonou,

probodeni sponou nezájmu se složí

lidé, kteří trpí ztrátou dobrovolnou,

nestačí jim už jen probouzet se v loži…

 

 Chtějí víc…