Vlasy a ptáci

Kluk a holka vedle sebe leželi. Bylo brzké ráno ale přesto už docela teplo - měli otevřený balkón a z venku se ozýval smutný zpěv ptáků. Poslouchali Parts and labor a holka hladila kluka ve vlasech. Měl je dlouhé a bylo jich hodně - vlnily se mu až na záda - ráda se v nich protkloukala. Škoda jen že se o ně nestaral. Moc je nečesal a tak ztrácely lesk a každou chvíli nějaký  vlas vypadl. Obzvláště v toto ráno je měl hodně zacuchané a holka která kluka hladila zjišťovala že ohromné množství vlasů jí zůstává na rukou. Chvílema to vypadalo jako by jí ty vlasy obrůstaly jako kořeny. Kluk se smál a říkal "ty jo byla by legrace kdyby začly padat uplně všechny a třeba i ze stropu a všude tady až by nás zapadaly!" Holka se podívala na kluka a usmála se setřepala vlasy z rukou a ty dopadly na koberec vedle ostatních - už jich bylo docela dost. "Podívej" řekla trochu vylekaně. Kluk se podíval a zjistil, že vlasy pokrývají koberec alespoň už deset centimetrů na výšku. Kluk se podíval na dívku a chvíli měl dost ňoumozní pohled. Ze stropu začalo sněžit. Vlasy se pomalu snášely na jejich hlavy na jejich ruce - na koberec na skříně - všude. Z venku se ozýval křik ptáků - vítali nový den s děsem v hrdlech. A v pokoji pořád sněžilo - kluk s holkou už dávno neleželi seděli nešťastně na posteli a drželi se za ruce. Vlasů už měli po kotníky - po kolena - už i křeslo zapadalo. Svítalo a mezi paneláky se rozléhali lidské hlasy. "Bročku stůj..." ,"Ale mami já...", "Snídaně je vydatná svojí ...",  " ...tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavř..." , "Kých",... vlasy už byly uplně všude. Kluk s holkou v nich seděli. "Ještě že sis je umyl" řekla holka mírně sarkasticky ale měla pravdu. Vlasy tak voněly po heřmánku a bylo to vlastně docela příjemné v nich být. "Co budeme dělat?" zeptal se kluk. "No coby... založíme novej národ" řekla holka. A tak se spolu pomilovali. Netrvalo dlouho a narodili se jim děti. Ty děti už nepoznali jinej svět než vlasovej. Nikdo z nich nechodil ven protože se báli že vlasy začnou padat po celém světě a to nechtěli. Zjistili že z vlasů jde dělat výborný chléb a heřmánkový čaj a vodu chytali do sudu na ballkóně nad kterým se zabydlela spousta ptáků. Pravidělně křičeli hrůzou ale dovnitř se nikdy neodvážili přestože věděli že je tam lépe. Dětem kluka a holky se také narodily děti. Už byly menší a neměli vůbec žádné vlasy a ani chloupky protože ve vlasovém světě je vůbec nepotřebovaly. Také se trošku zmenšily aby se tam všichni vešli. Kluk s holkou stárli a občas vzpomínali na svět venku. Už si z něj moc nepamatovali ale moc dobře věděli že v něm byla spousta kamenů a ptáků. Ty si pamatovali podle křiku kteří ptáci pořád vyluzovali nad jejich balkónem. Celý balkón už byl tolik pokálen že byl vlastně zazděn. Připomínalo to trochu sochu a trochu rozteklou svíčku. Rodili se další děti a další a už byly úplně malinkaté a vlasů neubýválo. Kluk s holkou zestárli byli samá vráska a uplně běloučký. Jednoho dne seděli spolu na posteli - kluk právě montoval z vlasů štětec - holka jedla vlasový chléb a pila dešťovou vodu. "Namaluju tě" řekl kluk. Za ta léta ji namaloval alespoň dvěstěkrát. vždycky jí maloval jak mu češe vlasy. Sebe si představoval podle toho jak mu ona říkala že vypadá. Maloval celé hodiny. Pak ji požádal ať zavře oči. Obrátil obraz - barvy ještě úplně nezaschly - a posadil se vedle ní. Kluk a holka vedle sebe seděli jako tenkrát když na ně začly padat vlasy. "Už můžeš" řekl on - byl už to vlastně takový rituál opakovalo se to hodněkrát - ona zavřele oči a on obrátil obrazek a pak se na něj dívali. Vždycky je maloval jak stárli - takže na posledních obrazech byli už hrozně starý. Ale dnes to bylo jinak. Otevřela oči a koukala na obraz. Výjev byl stejný - holka klukovi češe vlasy. Ale ta holka byla mladá - "jako tenkrát" - řekl kluk. Byla krásna a byla ostříhaná. Měla dočista kraťounké vlasy. Ale kluk byl stařec - scvrklý vrásčitý s vlasama až na záda které byly úplně bíle. Holka se na něho podívala. Byla taková jak ji namaloval. Byla krásná a on starý. Usmála se. Okolo proběhly děti. Zmateně se zastavily. Koukaly na hodinky. "je ráno!" zvolaly udiveně. Kluk nastavil hlavu. Ptáci mlčeli. Už žádný nekřičel úděsem nad tímto světem. Kluk se usmál podíval se na holku a chytl ji za ruku. "Asi odletěli. Vůbec nic se nezměnilo." Holka si k němu přisedla blíž a začla mu pomalu česat  bílé vlasy dosahující až ke konci zad.