..rybářská..

tak tedy.. 
 
na lodi z lampiónů, rybářských sítí a prázdných flakónků od parfémů
svítím ještě ve tři ráno a z pašovaného tabáku balím si doutníky,
co se třeba budou  hodit, až poplujeme někde nad popelníkem..
v přítmí jsem si kapitánem, bocmanem i plavčíkem
a rozkládacím dalekohledem lačně hledám nedobytá území..
navigátor? toho tu vůbec není třeba, pluji prostě pořád na tvou stranu..
dokud se nesrazíme se zemí..
 
jen právě tehdy jsem svým pánem, velíc asymetrickému katamaránu
co obratně vyhýbá se sklenicím, dlaním a nevyřčeným slovům,
rozesetým po stolní desce.
tak tedy k poctě zbraň, mocný holt tomuto kavárenskému lovu,
když se výmluvný kýl lehce probourává hladinami ticha, když mapy jsou podvržené,
když naděje je lichá, když pohasnou hvězdy a Tvoje tělo se tvrdohlavě žene
proti nejostřejším útesům..
zavři oči, polož ruce na kormidlo a já Tě bezpečně provezu až do zaslíbené země rtů
na druhé straně průplavu..
toho, co ptákům trhá ocasní pera,
slyšíš jen praskání lan a vzdálenou hudbu a celá Tvoje pravá hemisféra
je tichá jak město, když vypadne elektřina..
a v té poslední chvíli je každé otevření očí, každé ohlédnutí se jak odjištěná mina.
cvak a najednou všechno začne plát a hořet..
buď dojdeš políbení nebo spočineš u stolu sám..
jen      mladík     a        hoře
                                                             ..přísahám.

 
 
/a běda se ještě jednou chytit,
jak pouštím ty nejkrásnější ryby zpátky do vody..
čistě z obavy, že jsou plné jedu, co způsobuje nevyléčitelné rozchody
či že čekají až na některé ty další rybáře..
možná by stačila jen jediná šupina,
v obálce plné vln a deště
založená navždy mezi listy herbáře..