taková lehce žertovná

Venku zrovna děsnej hic,

v autobuse ještě víc,

a tak skládám píseň svou,

dojížděním posedlou.

Tohle dílo největší,

někoho snad přesvědčí,

ať si váží domova,

tím si rozum zachová.

 

R: Nastoupit a vystoupit,

drobný při tom nepoztrácet.

Na nádru stát jako vůl,

stejně jsem si nesednul.

 

Bus měl zase zpoždění,

tak těšil jsem se domnění,

že má ňákou poruchu,

do školy nejdu juchuchů.

Na poslední chviličku,

řidič řeže zatáčku,

brzdy skřípou a už stojí,

dveře syčí – otvírají.

 

R:

 

Z řidiče jde děsnej smrad,

on se tejden nemyl snad,

tlustej jak jen hroši jsou,

zdržuje mě s průkazkou.

Když se v buse rozhlídnu,

vidím že si nesednu,

narvanost až k prasknutí,

ztěžuje mu rozjetí.

 

R:

---