Půl pátá zjara

Nějak mne v poslední době přepadá bluesová nálada, špatně se mi spí, zase jsem počmárala jeden bloček a jako dřív se z toho snažím vypsat :o( Omlouvám, se že otravuju... Vzpomněla jsem si na písmáka a hlavně na lidi, kteří mi tu byli blízcí, třebu tu po létech někoho z nich potkám... (pro Rivku, Lampáře, Printa... bylo vás tu víc...)

Ráno už potkávám svítání,
jaro naplno se o slovo hlásí,
z polí se havrani ztratili
a vrátili se tažní ptáci...
Tařice na skalách pomalu odkvétá,
třešně oděly se šatem svatebním,
první kopretiny voní příslibem léta,
že léto přijít musí to už vím...
Proč přesto Zima se mi do mysli vkrádá
a to nejen ve dnech deštivých,
motýli ukazují nebarevná záda,
namísto pestrých barev svých?...
Vždyť cítím - kolem voní první jarní tráva
a světla po kapkách den za dnem přibývá,
jak mívala jsem tenhle čas ráda,
však jen tma teď uvnitř přebývá...
V zákoutích duše leží věčný sníh,
láká mne toulat se po nocích,
v únavě myšlenky utopit,
své zkušenosti ztratit a umět znovu snít...
Znovu jako dítě v život věřit
a malým nesmyslům se smát,
na chvíli city přestat střežit,
nebát se důvěru dát...

---